10. Kapča - Výhra
Tak a je tu další kapitlka, jak je vidět, nějak jsem se do této povídky zažrala. Ne, že bych neměla nápady na další povídky, ale tato mě baví a hodně i když nemám komenty, tak bude asi přibívat nejčastěji. Tak ještě bych chtěla poděkovat těm, co mi komentují povídky a ti co ne, chtěla bych je o ně poprosit. Nechtěla bych zavést limito, to se mi nelíbí, ale .... . Ještě jedna věc přez víkend ani nic nenapíšu a ani nic nevložím, jsem pryč a přijedu až v neděli dlouho, tak nevim, ale budu se snažit a když přijedu a bude tu fakt spousta komentů, bude to mnohem lepší.Tak jo přeji vám příjemné čtení a šupajdy do toho. Lightsoul
Po tom co jsme uzavřeli sázku jsme se vydali do kuchyně. Musím uznat, že náš rozhovor se trošku protáhl, tak jsme stejnak přišli poslední. Vešla jsem teda jako první a pak za mnou Rem. Ti co ho ještě neviděli po proměně na něj čuměli s otevřenýma hubama. Docela komickej pohled, nemohla jsem si pomoct, tak jsem se rozesmála na celý kolo.
"Co ti je jako k smíchu?" zeptá se mě Fred.
"Chceš to opravdu slyšet Frede?"
Nevím, ale teď se všechny pohledy stočily na mě.
"Jak si mě poznala?"
"To bys taky nechtěl vědět."
"Nech toho a mluv."
"Fajn, ale ty budeš nasranej.
Čuměli jste na chudáka Remuse, jako by spadl z Marsu a pokud jde jak jsem tě poznala, tak máš jedno ucho menší."
Já mu to říkala, že se mu to nebude líbit. Všichni se začali smát, po pravdě já taky. Kdyby jste viděli, jak se tváří. Paní Weasleyová se na mě užasle podívá a řekne:
"Jak jsi na to přišla?"
"Když jsem se přijela, oba byli u Ginny v pokoji, jsem si je pořádně prohlídla a přišla na to, jak je od sebe rozeznat."
"Teda klobouk dolů," ten Moody je nějak vstřícnej až se mi to zdá poněkud divný.
"Co? To nechápu."
"Tihle dva si z nás pořád dělaj legraci, že jsme je nazvali jiným jménem. My jim to vždy sežereme i s navijákem, jelikož je nedokážeme rozeznat."
"Heh a to jste v řádu jo?"
"To si myslela jako jak?"
"Úplně jednoduše Siri, aby jste zjistili co nejvíce informací, měli by jste i hodně dobře vnímat okolí."
"To máš pravdu."
Co ten Moody má, to se mi fakt nelíbí, že on slyšel ten náš rozhovor s Remem. Jinak si to fakt nedokážu představit. A nebo jsem opravdu, tak dobrá, že si mě váží? Ale to je hovadina, vždyť je to Moody, ten si váží jen těch svých popelnic.No jo je to pošuk, ta přezdívka se k němu opravdu hodí. Mezi tím když jsem uvažovala nad tím co má Moody za lubem, jsem se usadila vedle Siria a Rema no dobrá kombinace ne? Jsem si v klídku takhle jedla, ale všimla jsem si, že na mě Sirius pořád čumí.
"Že by ses nám zamiloval?"utrhla jsem se na něj. Což jsem asi neměla chudák se nám zakuckal. Remus, kterej sedí vedle mě, mě uslyšel a začal se smát.
Ten Sirius je fakt debil, už je normálně modrej, tak jsem ho pořádně bacila do zad. Jsem jeho zachránce, ale Kingsley z toho moc velkou radost mít nebude, jelikož sousto, které Siriusouvi zaskočilo si teď hezky plave v jeho pití.Znechuceně se na něj koukne řekne mu:
"To neumíš jíst?"ten něco zahudroval a jedl dál. Pořád mi neodpověděl, tak se ho ptám znovu.
"Proč si se na mě tak koukal?"
"Chceš to fakt říct?" hej to jsou mí slova.
"No jasně"
"Nemůžu pochopit, jak si to s Remusem dokázala."
"A co přesně myslíš?"
"Nechápu, jak se ti povedlo ho takhle vyfešákovat."
"Ahá závidíš co? No je mi jasný, že už taky nejsi nejmladší a časy co jsi býval kasanova jsou pryč."
"Hej to bylo hnusný."
"Jo já vím, ale můžu s tím taky něco udělat, vidíš Rema ne?"
"Tím chceš jako říct co?"
"Zase pravdu?"
"To je jasný ne?"
"Tak fajn chtěl jsi to slyšet. V tom Azkabanu jsi strašně zastárnul. Prostě seš samá vráska, máš šedivý vlasy, jsi kost a kůže. Prostě ani žádný svaly. Se koukni na Rema, jakej je teď kus."
Rem se ke mně nakloní a poví mi:
"Tím chceš jako docílit čeho?"
"Vyhrát sázku"
"Jsi hrozná mrcha" jojo to má pravdu, myslím, ale že na to přišel ještě docela brzo. Jen se na něj usměju a znovu se věnujo Siriovi.
"Tak ti teda pěkně děkuju."
"Jo nemáš zač, ale chtěl jsi to vědět, tak jsem ti od srdce řekla, co si myslím. To je správný ne?"
"Hm, ale nemyslel jsem, že je to až tak hrozný."
"Neboj, ještě se s tím dá něco dělat."
Mrkla jsem na něj a Rem vedle mě zaúpěl. Celou tu dobu nás pozoruje Moody, všimla jsem si toho po pravdě až teď. Ale podle výrazu je mi jasný, že nás poslouchá už nějakou dobu.
"Fakt a co?"
"Se zevnějškem to zvládnu sama.No a co se týče oblečení zítra pošlu sovu se seznamem a do oběda je tu katalog a něco ti vyberu jo?"
"Počkat to jako myslíš vážně?"
"Jo proč?"
"Nejsi náhodou blázen?"
"Ne proč?" To už Remus nevydrží a začne se smát, sice vůbec netuším proč se směje a hlavně čemu. Nemůžu to pochopit, tak se ho ptám.
"Čemu se směješ?"
"Tvé výřečnosti."
"No jo furt jsem zamyšlená co dneska po léče stvořím se Síriem."
"Co?"
"Snad sis nemyslel, že to budu dělat až zítra?"
"Po pravdě jsem si myslel, že si děláš legraci."
"Tak to se pleteš, já to myslím vážně, dneska mam náladu na dělání dobrých skutků."
"Hmm"
"Co hm"
"Jen uvažuju jestli je to dobrej nápad."
"Ale no tak Sirie, Harry bude mít radost, že jsi v pohodě, po tom Azkabanu."
Sirius na chvilku zamýšlí a Rem mi zase šeptá do ucha.
"Myslím, že už to máš v kapse."
"Fakt jo?"
"Fakt, ale seš fakt mrcha,"zašklebím se na něj.
"Tak jo beru, ale jen kvůli Harrymu."
"Ale neříkej." Nějak nemůžu uvěřit, že je to jen kvůli Harrymu.
"Tak fajn, je to i kvůli mně."
"Dobrá, tak po jídle u Ginn v pokoji."
"Platí" nemůžu to vydržet a na celý místnost křičím:
"Huráá"
Celá místnost se na mě podívá a Fred říká:
"Co je?"
"Nic jen jsem vyhrála sázku."
"Cože?"to se právě ozval Sirius.
"Víš tady tvůj kamarád a já jsme se vsadili."v tom se ozve Moody.
"To jsem rád Blacku, že jsem to neschytal já."já věděla, že poslouchal! Ono nestačí, že vidí všechno co se tu děje, on ještě musí odposlouchávat.
"Počkat to nechápu."
"Reme vysvětlíš mu to nebo na Pošuka skočím."
"A to jako proč?" ptá se Pošuk.
"Za to, že poslouchá cizí rozhovory, stejnak jsem to už tušila." nadechuje se na nějakou peprnou odpověď, ale Remus pověděl o Siriovi a naší sázce. Větši přítomných se pobaveně pošklebují a hlavně Brumbál, jako nechápu proč. Sirius nám tu rudnul vzteky, asi se mu to fakt moc nelíbí. Musím se připravit, že to jen tak nenechá, ale co? Aspoň tu nebude nuda. Stejnam můžu používat hůlku, tak co.
Najedla jsem se jako první a už jsem to tam nemohla vydržet, tak jsem si šla připravit nějaký věci. Remus, mi všechny tašky posílal rovnou do pokoje, přece jenom by bylo divný, kdybych si to dělala sama na veřejnosti, by mohli mít nějaký keci.
Nakloním se k Siriovi a řuknu mu, že si jdu připravit fidlátka a ať si pospíší. Přece si nemyslí, že to budu dělat do půlnoci. Ginn jde se mnou a celá místnost, na nás úpírá své pohledy. Já se na ně otočím a zakřčením se na ně.
Spolu s Ginn vyběhneme schody do našeho pokoje a já už to nevydržím a začnu se smát na celé kolo.
"Prosím tě čemu se směješ?"
"Viděla jsi ty ksichty? No já znich prostě nemohla. Ale hlavní je, že to mam v kapse."
"Počkat o co jsi se s Lupinem vsadila?"
"Víš jak jsem vám včera říka o tom učení, tak se chci stát zvěromágem ne a Remus s tím má už skušenosti. No a během Siriovi přeměny se pokusím, přemluvit, ještě jeho."
"Teda to by se mi líbilo."
"Jo hele mam takovej plán, myslím, že Ron, Hermi a Harry by chtěli taky být ne? Myslím, že jich bude ještě víc, tak jsem si dneska koupila nějaký knížky o teorii."
"Nějaký jo? Vždyť jich je hafo."
"To je, ale nejsou jen o zvěromagii, ale i o černý, bílý magii a spousty dalších užitečných věcech."
"S proměnou by jsme začali, až po tom by jsme měli prostudovanou teorii. Nebo bude stačit, když se ji naučím já a pak vám jí všem povím. Jo a nevíš, kdy přijede Hermi a Harry?"
"No podle toho co říkala mamka, tak za dva dny."
"Jo to by se dalo zvládnout." víc už si nepovíme, jelikož už do pokoje vchází Remus se Siriusem.
Pokračování příště
