Mezi světlem a temnotou zůstaň sám sebou!

No a je tu další kapitolka, jak jsem už psala v této povídce jsem se rozepsala a mám nezměrné množství nápadů.Po pravdě je docela dlouhá, teda na mě:-D Snad se vám to bude líbit a písnete mi nějaký komentíky, po pravdě jich tu fakt moc nemam a někteří na mím místě by už skončili, ale mě to baví a komenty mě dělají velkou radost. Když mi nepíšete komenty mam pak dojem, že se vám to nelíbí, je to pravda? Docela by mě to zajímalo, jestli mam pokračovat nebo ne. Teda psát budu, ale jestli mam pokračovat ve vkládání kapitol na stránky. Tak jo to by bylo asi vše co jsem sem chtěla napsat. Tak si užijte kapitolku a písněte mi ty komenty. Příjemné čtení Lightsoul

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

Doprkýnka, jak já nesnáším ty blbý budíky. Chjo, ale co mám dělat.

Rychle jsem se nalíčila, převlíkla do něčeho schůdného. Dokážete si sami sebe představit ve třičtvrtě na pět? Jo? Tak to jste teprve neviděli mě!

Spala jsem zhruba asi tak dvě a půl hodiny, no hrůza, ale aspoň mam dočtenou tu zvěromagii. Teď mě jen čeká první hodina nitrobrany, no potěš koště, už se vidim.

A doprdele, teď jsem si vzpomněla, budu se muset hodně snažit, nesmí se Sev dovědět o tý zvěromagii a těch mých vrozených schopnostech, jinak jsem v kelu.

"Bré ráno" pozdravím mrzutě paní Weasleyovou, která je v tůtu nekřesťnaskou hodiny už v kuchni, ale s ní je i Remus se Siriem a samozřejmě i ten pošuk co si nechává říkat Moody.

"Á drahoušu co ty tady tak brzy?"

"Jo, co děláš tak brzo, vypadáš hrozně."

"Ó, děkuji za upřímnost, jsem tu brzy kvůli doučku nitrobrany od Seva, který je přesvědčený, že to musím být, tak brzy, blb" prostě si tu poznámku nemůžu odpustit. Tím jsem si od paní Waesleyové zasloužila jeden pohoršený pohled a od těch dvou maníků dva ...., raději nevědět.

"Vzhledem k tomu, že jsem spala dvě a půl hodiny, tak se nediv a taky na tom máš hlavní díl ty, tak mě naštvi. Jo ty knížky už mam přečtený, tak můžem začít jen co se tu oběví Harry."

"Co? Ty jsi horší než Rem"

"Já za to nemůžu, že na rozdíl od tebe mam rychlejší vedení a umim číst líp než prvňák."

"Počkat o čem to mluvíte?"

"Ale to nic paní Waesleyová, teda Siri má dlouhý vedení."

"Tak s tím souhlasím" to do kuchyně vkročil můj mučitel. Jo mučitel, původně jsem si myslela, že to bude pohoda, ale to nakupování, Siriusův skrášlovací večer a čtení hromady knih, mě hodně vyčerpalo.

"Ty máš co říkat Srabusi"

"A jé, jestli méte v plánu se hádat, tak já odcházím. Jo, odcházím a rovnou z tůtoho baráku, takže jestli se jen na sebe zle podíváte já odcházím jasné?"

Ti se na sebe podívali, chvilku se prohlíželi, ale pak nakonec souhlasili. Heh tomu by jste nevěřili, já mam na ně takovej vliv, že si i podali ruce. No a ještě neuvěřitelnější je, že se spolu normálně bavili. Jo sem machr, ale neee, už jdem na to držte mi palečky, ať se toho ode mě moc nedoví, jinak ... to ještě nevim, ale něco určitě vymyslím.

"Tak jo začneme asi takhle, jak jsem říkal, zmijozel."

"Co s tím pořád máte? Kruci! Všichni mi to tu cpete, já za to nemůžu, ale stejnak půjdu do Nebelvíru, jsem odvážná a mam čistý srdce, teda snad, já k těm slizkým, studeným, bastardům, nechci." strápeně jsem si sedla do křesla, heh jsem to ale dobrá herečka, že jo?

"Nechme toho, máme toho hodně. Teď mi řekni, co výš o nitroobraně."

"Tak jo..." a řekla jsem mu všechno co jsem věděla,moc toho nebylo, protože jsem si v životě nemyslela, že to budu potřebovat. Proč taky, kdybych aspoň věděla víc, budu si muset přečíst ten deník.

"Dobrá to by stačilo uzavři svou mysl."

"A to mam udělat jako jak?"

"To bude ještě horší než jsem myslel. Soustřeď se jen na jednu věc, když zavřeš oči, co vidíš? A na tu představu se upni a na nic jiného nemysli. Teď ti nechám chvilku, abys si se uzavřela."

Tak fajn to je síla, jsem v prdeli. Se všechno doví a bude to v háji. Teď jen doufám, že naši měli pravdu,jestli mam hodně silný magický potenciál.

Zavírám oči a první co vidím, je oheň, pak si vzpomínám, na ten pocit když prší, jak se citím a jaké to je, když fouká vítr. Když se to všechno smísí dohromady, je to nepopsatelný pocit. Jsem uplně uvolněná a jen se soustředím na ten pocit, něco tak krásného jsem v životě ještě necítila. Ani nevím, jak dlouho si ten pocit užívám, když v tom cítím, jak se mnou někdo třese. Nechápavě se rozhlížím po místnosti.

"Co se děje?" ptám se Severuse.

"To by jsi mi měla říct spíš ty, ne?"

"Proč? To nechápu dělala, jsem přesně to co jsi mi říkal, to co mám dělat, toť vše."

"Jak mi potom vysvětlíš ten oheň, který ti plápolal na ruce, mrholení v místnosti a vítr?"

Hustýýýýý, jsem netušila, že se ty schonosti u mě objevý tak rychle, jen nebylo v tom dopise, že budu ovládat, dva živly hodně dobře a dva jen okrajově, ale podle toho co jsem zažila asi tři. Heh to je síla, no nic, ale jak se z toho teď dostanu? Budu se z toho muset nějak vykecat.

"Já fakt nevim, prostě jsem se jen soustředila na svůj dech a vnímala jen to a nic víc." Snad mi uvěří, nesmí se to nikdo dovědět, možná časem, až se to naučím pořádně ovládat, ale teď ještě ne. Ono stačí, že už ví o tý nitrobraně a ještě by se měli dovědět o zvěromagii, mému nadaní na magii a ovládání živlů a jsem v prdeli. Do týdne by to bylo u slizouna a co pak, buď by mě chtěl zabít anebo dostat na mou stranu. Sev se na mě pochybovačně podívá, moc mi nevěří, ale pokračuje dál.

"Dobrá, tak se znovu ovolni a začnem. Legilimes"

A je to tu zas znovu vidím, jak mamku odhodil zářivě zelený paprsek, posléze, jak držím umírajícího tátu v náručí. To je fakt na mě moc znovu si uvědomuju ten pocit a najednou táta mizí a já se hroutím k zemi. Severus ke mně rychle přibíhá, zvedá mě do křesla a ptá se mě.

"Jsi v pořádku?" Jak bych asi mohla být? Viděla jsem to zase, proč? Sakra, já toho slizouna zabiju a ty jeho poslušný mravenečky taky. Grrr. Ne nezabiju, jsem na to až moc velkej slaboch.

"Jo-o" vykoktnu ze sebe jen.

"To by stačilo, ani jsem nečekal, že se ti povede mě vyhnat z hlavy. Měla by si si jít odpočinout, jsi bledá. Je mi to líto." to nechápu Severus Snape se mi omlouvá. Postrach školy, věčně s tou svou ledovou maskou se mi omlouvá, no teda fakt mam dost.

"To je v pohodě, ta za to nemůžeš. Spraví se to, ale máš pravdu já půjdu ještě jsem dneska ani nejedla."

"Dobrá, tak zase zítra"

"Tak fajn, ahoj."

V kuchyni už byli všichni, kouknu na hodinky a ono jedenáct, no teda, tak to je síla, jsme to trošku přehnali. Všechny pohledy se na mě opět stáčí, tady je to asi zvyk ne?

"Je ti dobře?" ptá se mě Ron.

"Jo proč by nemělo?"

"Jen jsi bledá" aha už je mi to jasný.

"Aha"

"Co aha" Teď se ptá George.

"Severus mě učil nitrobranu a já zase viděla rodiče, jak ..." nemohla jsem to říct, ještě jsem se stím doopravdy nesmířila, ale co mam dělat. V sebelítosti se opravdu utápět nebudu.

"Ach to je mi líto drahoušku."

Myslím, že vám je jasné, kdo to řekl, ale nechápu proč se mi všichni jen omlouvají. Oni za to nemůžou, byli tam a zachránili aspoň mě i když bych byla ráda s rodiči, ale cítím, že tak by to nebylo správné.

"To nemusí já budu v pohodě, jen to chce čas, než se stím úplně smířím."

Zbytek snídaně se o tom už nemluvilo. Celkově se mluvilo o všem možným, ale po jídle jsem se odebrala do pokoje, vyndala deník rodičů a začetla jsem se, když v tom někdo zaklepal na dveře. Nevím proč, ale rychle ho schovám a v té chvíli, kdy jsem ruku vzdálila od polštáře, pod který jsem deník ukryla, vešla Ginn spolu s Ronem.

"Ahoj, je porada a tak bude oběd trochu dýl, vzkazuje ti mamka."

"Ahoj, jo v pohodě, tak co jste dělali?"

"Ale zase jsme uklízeli, mamka říkala, že tě máme nechat chvilku o samotě."

"Aha to nemusela, ale aspoň jsem si něco dodělala, tak co budem dělat?"

"Já jsem už napsal, ten dopis pro Harryho a za chvilku přijde Hermiona, tak by jsme mohli jít dolů, čekat na ní a jelikož ostatní jsou na schůzi, tak by jsme jí mohli říct o našem plánu."

"To by šlo, jen by jsme mohli něco zjistit z tý schlze než se tu objeví, co vy na to? Nějaké ty informace se vždy budou hodit ne?"

"To je fakt, tak jdem" a všichni tři jsme zamířili dolů, kde samozdřejmě nachytali Freda a George, jak odposlouchávaj, tade spíš se o to poslouchaj.

"Tak co jak vám to jde?"

"Co?"

"Jak, tak koukám, tak se snažíte odposlouchávat."

"Jo, ale máma to zase začarovala, kruci."

"Klídek kluci, mam nápad, co to máte v uších?" divím se no je to docela divná věcička, haha no jo myslím, že jsem zase úplně mimo, ale to je fuk.

"Ale to je jeden z našich vynálezů..." vysvětlili mi, jak to funguje, ale ještě to není dodělaný a nedokáže to projít nějakými ochranými prvkami.

Tak jsem jen párkrát, máchla hůlkou a bylo to. Musím uznat, že jsme se dověděli pár zajímavejch informací, teda po pravdě já a Ginn, víc jich u sebe neměli, haha. Po pravdě jsme se dověděli hodně zajímavejch věcí. Například, že ministerstvo je na jiný lodi, prostě nemůže pochopit, že se slizoun vrátil, no jsou to blbci.

To samozřejmě není novinka, ale hlavní je, že jsme se dověděli, že slizouna a Harryho pojí nějaká věštba, fakt síla. Tak nějak si v klídku uvažuju, když v tom to v krbíčku zapraskaj zelený plamínky, který vyplivnou holku. Podle popisu jsem poznala, že je to Hermiona. Ginn mě Hermi představili a s Ronem jsme zamířili do pokoje. Fred s Georgem pokračovali, sice si zasloužili od Hermioni nesouhlasný pohled, ale to je nezastaví.

"Mio neva, když ti tak budu říkat?"

"Ne klidně" hned jsme si padli do oka, jsme podobný, teda až na to, že ona, ty knížky čte dobrovolně a já do teď s donucením, no hnus.

"Dobře, tak jsme se domluvili, že já, Ginn a Ron se budeme učit zvěromagii, než něco řekneš, stálo mě to velký úsilí a to se těš, až uvidíš Siria a Rema, fakt změna. Siriovi jsem už i objednala nějaký to oblečení. Zítra ráno tu bude to jsem, ale odbočila od tématu. Dneska pošlu Harrymu pomocí kouzla dopis, kde mu to všechno vysvětlím, Ron už mu něco taky napsal, tak jestli chceš? Brumbál zakázal sovy, ale jak jsem říkala, kouzla nezakázal."

"Počkat s tou zvěromagií souhlasím, jen mi není jasný, jak jste ty dva mohli ukecat, ale po pravdě je moc neznam. No a podle mě s tím bude Harry souhlasit, tak když chvilku počkáš hned mu napíšu."

"Tak jo, já si zatím něco promyslím."

Než to Mia dopsala Ron si s Ginny hráli šachy. Já jsem se po chvilce k Mie přidala a začala psát taky. Během chvilky jsme to měly napsané, já jen máchla hůlkou a byli pryč a v tu chvíli se domem rozlehlo:

"OBĚD!"