2. Kapča - Štáb
Tak a je tu další kapitolka ke Kroku, snad se bude líbit a chtěla
bych upozornit, že od pondělka jdu do školy. S Wastow jsme se dohodli,
že budeme dávat limity , což bude 10 komentů.Vím, že chcete další kapitolku k Peklu, ale je málo komentů a čím je jich více budou rychleji kapitolky.:-)))))
Tak vzhůru do čtení, čím dřív budete mít splněno, tím dříve bude kapča. Tak vzhůru do čtení. Lightsoul :-))))
Objevili jsme se v domě, který na mě působil dost ponuře.
Brumbál mě chytl za ruku a někam mě vedl, ale já to nějak moc
nevnímala, prostě jsem pořád před sebou viděla, jak mamku zasáhla ta
zpropadená kletba a jak mi táta zemřel v náručí. Přes slzy jsem ani
neviděla.
" Posaď se." Slyším jakoby z dálky. Posadím se ani nevím kde jsem prostě mi vypnul mozek.
Někdo my chytne za rameno a dá mi do ruky kapesník, utře si slzy z tváří a pořádně se vysmrkám.
Pokouším se na to nemyslet, tak svou mysl upoutám jen na místo a lidi, kteří tu jsou.
Všimnu si, že ne mě všichni civí. Postupně je všechny sjedu pohledem
všechny jednoho po druhým. Ti se začali nenápadně koukat jinam, ale
pořád po mě pokukovali. Brumbál si toho všiml a pověděl mi.
" Je mi to opravdu líto, to co se stalo tvým rodičům." Řekne mi, já se
něj podívám a všimnu si těch jeho jiskřiček v očích,momentálně
posmutnělých.
" JO, tak to mě taky."
" Nedáš si čajíček nebo něco jiného a nebo nemáš hlad?" Jé tak to bude
asi paní Weasleyová. Ach jo proč na mě tak civěj? Docela mě to
znervózňuje.
" Ne děkuji, nechci být nějaká drzá, ale proč na mě všichni čumíte?"
Tak to jsem tomu dala, teď na mě vejrali ještě líp, ale jeden z nich to vyřešil.
" No Tak já jsem Remus Lupin a jsem jeden členů Fénixova řádu. Vsadím se, že jsi o nás slyšela a teď se přidám k Albusovi a musím uznat, že je mi to opravdu moc líto.
Tvé rodiče jsem znal a moc dobře byli jsme přátelé. Byli moc fajn a pomohli hodně lidem."
Tak to mě fakt dostalo podívám se něj. Všichni očekávali snad, že vybuchnu nebo co.
" Děkuji." na nic jiného jsem se prostě ani nezmohla.
Podívám se na něj a ještě se ho na něco zeptám.
" Mohla bych vás o něco poprosit?"
On a všichni ostatní už z toho byli na větvi, já už fakt nemůžu.
Potřebuji koupel a nějak si to urovnat. Co mam dělat, mí rodiče jsou mrví a už nikoho nemám.
" Ale jistě ptej se."
" Já jen potřebovala bych se umýt a jsem unavená., ale napřed by jste se mi mohli představit. Vy mě znáte, ale já vás ne."
Kouknu se na ně a jako první ke mně přistoupí docela zajímavá ženská s růžovými vlasy, přijde mi docela sympatická. Jmenovala se Nymfadora Tonksová, postupně se mi představil, Severus Snape, Sirius Black, Artur, Charlie, Molly a Bill Weasleovy a spousty dalších.
Po představová se slova ujala paní Weasleová.
" Drahoušku, já tě odvedu do tvého pokoje, budeš ho mít společný s mojí dcerou, ano."
Bože já nejsem drahoušek, nevím, jak je to možný, ale Brumbál se Snapem se na mě zašklebili. Nějak to nekomentuji a jdu za jdu za ní, po schodech nahoru, jdeme po chodbě, když v tom se zastavíme před dveřmi.
" Tak drahoušku, tady máš pokoj a tady ty dveře hned naproti, tak tam je koupelna."
Ach jo to bude zas něco, je mi jedno, že není začátek roku, ale dam si předsevzetí, pěkně si tento rok užiji. Šibalsky se ušklíbnu a podívám se na baculatou, ale příjemnou paní.
" Moc vám děkuji." podívám se na ní se smutkem v očích.
" Nemáš zač, je mi to opravdu líto tví rodiče byli opravdu výjimečný." Řekne mi a pak ještě po chvilce dodá.
" Kdybys něco potřebovala, tak se určitě ozvy." Usměji se na ní řeknu jí.
" To je dobrý." Zamyslím se nad tím, vždyť já nemam žádný věci!!!
" Počkat no já, prostě teď nemám žádný věci, tak bych si potřebovala něco nakoupit, věci na sebe a tak." Kouknu po ní.
" Já se domluvím s Brumbálem a zítra s tebou někoho pošleme, tak a já teď ještě musím jít. Giny ti všechno vysvětlí." A jde pryč.
Zaklepu opatrně na dveře, nadechnu se a vkročím dovnitř. A co nevidím čtyři rudý hlavy. Všichni se na mě podívají a jeden z těch dokonale stejných kluků se ujme slova.