5. Kapča - Do jámy lvové
Tak jo máte tu další kapitolku k této povídce. No snad se vám to
bude líbit a hlavně mi písnete nějaký ten komentík, za kretý budu moc
ráda :-)
Chtěla bych jí věnovat všem co čtou moje povídky:-) A chtěla bych vám připomenout ty komenty k infu k nové povídce:-)
Tak jo už dost mích keců příjemné čtení :-)
Lightsoul :-)
" Zítra zde v kuchyni přesně v pět ráno."
Tak to je tady hodně brzy.
Po večeři jsem chtěla jít do pokoje, ale Ginn mě zatáhla do Ronova
pokoje, kde už byl George, Fred, Bill a Ron. Když jsme vstoulily hned
na mě promluvil Bill. Hned ve dveřích se mě zeptal.
" Kat jsi v pohodě? Docela mě překvapilo, že jsi se tu objevila a
hlavně na večeři." Mě docela taky, ale musím žít dál, řeknu si pro sebe
a usměji se na něj.
" Neboj jsem naprosto v pořádku." Znovu se na něj zářivě usměji, ale
ten si mě nevěřícně prohlíží a ostatní zas nechápavě. Nechápali o čem
se to bavíme.
" No já nevím na to co se dneska stalo se zdáš bát docela v pohodě, co zapříčinilo tu změnu?"
Mam mu to říct nemam, tak jo já mu to řeknu, spíš asi všem ne. Když to řeknu všem hned poběží a řekne to ostatním.
Chjo co mam dělat, řeknu jim jen o tom dopise a o tom deníku o schopnostech a ti že se mam učit se Severusem časem.
" Opravdu jsem v pohodě. Víš jak jsem v domě po tom co se stalo
tátovi?" při tom slově jsem se zasekla. Bill si toho všiml, jak jsem si
zase všimla já.
Je to pro mě něco nového už nikomu nikdy neřeknu mami nebo tati. Když
jsem si to uvědomila, začala jsem se cítit strašně sama i když kolem mě
je spousty lidí.
" Jo vzpomínám, jak jsme na tebe všichni volali ať tam nechodíš, že se ti něco může stát."
Všichni ostatní v pokoji nás bedlivě poslouchají i když se snaží
pochytit co se vlastně stalo, ale moc se jim to zatím nedaří, ale
postupem času si dají dvě a dvě dohromady.
" To je přesně ona." Řeknu pouze a zase vidím to co se stalo před pár hodinami a posmutním.
" A co je sní, myslím že ta knížka tě ti nějak nepomohla." Tak a ten je i docela chytrej, škoda, že není můj typ.
" Ne ta ne, ale to co bylo uvnitř." No teď na mě všichni koukali v očekávání, ale já jsem se kochala těmi pohledamy.
" Co bylo v tý knížce." Vyhrkne na mě Ron, ale jakmile zachytí můj
pohled hrozně zčervená. To mě trocho pobavilo, ale nabyla jsem sama kdo
si toho všiml byla to Ginn a Bill.
"Tak jo Rone já ti to řeknu, nic kouzelného jen jeden dopis od rodičů,
který mi hodně pomohl. Bylo v něm, že život jde dál a nepřáli by si,
abych se pro ně trápila a jak mě nají rádi a pak nějaký rady do života."
Hořce jsem se něj usmála, přece jenom je to ještě čerstvá rána.
Po tomto prohlášení to všem došlo a koukali se na mě soucitně.
" Nekoukejte na mě tak soucitně, jak mi psali je teď válka a lidi ve
válce umírají, ale kdybychom se po ztrátě blízkého člověka měli složit,
hned by jsme prohráli, ale mi by jsme tou ztrátou měli nabrat sílu.
Ne sílu po pomstě, ale sílu k píru a aby další lidé neumírali."
Během mého menšího proslovu, kdy se jim ze soucitného pohledu změnil na ohromený.
Také jsem si nevšimla toho, že se v pokoji otevřeli dveře a vešli dvě postavy a můj proslov poslouchají.
" Já jsem si to uvědomila a proto se hodlám učit, jak obrany, ale i
útoku a jak se nejlépe ubránit nepřítele je dobré znát jeho zbraně a to
je černá magie. Možná, že mě za to teď budete odsuzovat.
Vy odsuzujete černou magii jen proto, že v ní jsou ty tři kletby, které
se nepromíjejí, ale nedojde vám, že i bílá magie může zabíjet a zabíjí
a jak v černé tak v bílé magii jsou jak útočná, tak obraná kouzla.
Tím, že si to uvědomíme bude v tom naše síla, myslíte si že oni se
budou učit bílou magii? Odpovím za vás, ne nebudou oni chtějí ničit,
mučit a zabíjet."
Bože co to zas kecám, no to je zase trapas, jak oni se na mě koukají.
Když v tom se za mnou ozve tleskání. Všichni se podíváme ke dveřím a tam brumbál a Remus. No to je gól trapas ne entou.
Abych se propadle do země. Brumbál si všiml mého počínání koukl na mě a prohlásil.
" Musím uznat, že ani já bych to lépe neřekl." Usmál se ně mě ještě víc a nejvíce mě dostali ty jeho jiskřičky v očích.
" Prosím tě mohla by jsi na chvilku za námi na poradu." Bill se zvedl, jelikož byl také v řádu.
" Já nevím a proč?" Ježiš co po mě můžou chtít?
" Neboj nic vážného." Tentokrát se na mě usmál Remus.
" Tak jo já jdu, pak se ještě uvidíme." Ti se nezmůžou ještě na nic,
prostě jsem je ostala do autu. Snad se, se mnou ještě po tom prohlášení
budou bavit.
Vstanu z postele na které jsem po celou dobu seděla a následuji Brumbála, Rema a Billa.
Jen co vyjdu z pokoje Remus se na mě podívat a řekl.
" Téda tak to bylo něco." Jo to jo, pomyslím si. Jen se na něj usměji a pokračujeme v cestě dál. Když v tom promluví Brumbál.
" Mam ti od Severuse vyřídit, že zítra nemůže, tak to bude muset
odložit na další den, ale ve stejnou hodinu a na stejném místě."
Já jen tiše zaskučím. To po mě bude chtít, tak brzký vstávání každej den?
" Neboj za čas si na to zvykneš." řekne jako by mi četl myšlenky. Pořádně si ho prohlídnu, ten dědula se nezdá.
No a víte co on udělal on, jen se na mě zase ušklíbnul a měřil si mě pobavenýma očima s těma jeho jiskřičkami v nich.
Když v tom se zase ozval Remus s Billem současně.
" Hele Kat." teď já s brumbálem jsem se na ně podívali zkoumavým
pohledem. Ti dva se na sebe podívali a zase v tu samou chvíli řekli.
" Ty první." a ukázali na sebe prstem, to mě fakt opravdu dostalo a začala jsem se smát svým zvonivým smíchem od srdce.
Brumbál se nesměje, ale má co dělat, aby nerozesmál a teď ty jejich nechápavý pohledy, jé to je něco já už nemůžu.
Když v tom se ujmu iniciativy Brumbál.
" Co takhle ty první Remusi."
" Tak jo chtěl jsem se tě Kat zeptat jestli by jsi po tom co se tě
zeptáme, tak nějak nenavázala a nemotivovala je tím co jsi řekla tam
nahoře?
Myslím si že většina členů jsou mocní a umí toho hodně, ale jak si
řekla asi z nás je na tom nejlíp Severus a mi ho odsuzujeme. Já sám
něco málo o černý magii vím, ale taky jsem upřednostňoval bílou. "
Teď zase na něj koukám, jak puk já. Co to po mě chtějí já si myslím, že
se tam strapním, jak já nevím co a on po mě chce, abych to zopakovala.
Se asi zbláznil ne? Jo zbláznil a basta fidli!!!
" Co? Ne si se zbláznil nebo co? Jo zbláznil." A pokračuji dál na poradu.
" Ne počkej já to myslím vážně." Pche ten mi dneska dává.
" Ale já taky, tak si jim to řekni sám, když si tak chytrej."
Tak a to jsem mu to natřela a nebo ne. Teď na mě Brumbál kouká
triumfálně a to se mi opravdu nelíbí, ale štěstí že už tu jsme. Ale ne,
stoupnul si přede mě.
" Ale čím by tím dokázal, kdyby promluvil on, ty jsi dneska ztratila
někoho blízkého. Ty lidi tam co na nás čekají tě litují a neví jak ty
to bereš.
Tvůj pohled na věc by nám hodně ve válce pomohl. Vím, že všichni to
nepoberou, tak jak by měli a budou tě odsuzovat, ale většina tě bude
podporovat a to by mohl být úspěch.
A hlavně další krok k našemu vítězství."
Tak a teď to zase pěkně natřel on mě. Co mam teď dělat? Chjo, kdyby se na mě aspoň tak nekoukali.
" Je tam hodně lidí?" Ti tři se na sebe triumfálně usmějí a já hned dodám.
" Už vám někdo řekl, že umíte dokonale manipulovat s lidmi?" Rem s Billem se začnou smát.
Bože co je jim tu k smíchu. Střelím po nich jeden naštvaný pohled, ale ve skutečnosti se směji s nimi.
" Abych to upřesnil to mi říká jen jeden člověk a myslím že ti dochází kdo a na druhou otázku, je tam celý řád."
ÁÁÁÁ to ne, to po mě nemůžou chtít, se jim tam zbleju.
" To ne, to mě fakt nemůžete chtít." Řeknu jim už opravdu zoufale.
" Ale no tak neboj, to zvládneš." Řekne mi Bill a usměje se na mě, si
myslí, že když se na mě bude furt smát, že mi to nějak pomůže.
" Tak jo já jdu, ale snad si nemyslíte, že se nepomstím." A zlostně se
na ně zašklebím, rázně otevřu dveře a vkročím do jámy lvové.
Pokračování příště.