Mezi světlem a temnotou zůstaň sám sebou!

Tak a tady máte další kapitolku, doufám, že se vám bude líbit. Také nevím kdy bude další kapitolka, ale budu se snažit, aby byla co nejdřive. Tuto kapitolku bych chtěla věnovat jednej moc dobrej povídkářce Enn, ona ví za co :-))))

Tak a ted vám přeji jen příjemná čtení. Lightsoul :-)))))

" Dobrý den, já jsem Samanta Devonová" řekla jen tak na uvítanou.

" Dobrý, já se jmenuji Nattalie Sinclairová, tvá matka."

Nějakou dobu se na sebe koukali a prohlíželi se navzájem.

Ani jedna nevěděla co má říct, když v tom si najednou padli do náruče a objímali se.

" Mami" zašeptala Sam její mamce do ucha.

" Sam" to zase zašeptala zašeptala paní Sinclairová.

Po nějaké době dlouhého objetí do kterého obě dali všechny své city a pocity.

Když v tom promluvila Samantina pravá matka.

" Tolik se mi stýskalo už jsem ani nedoufala, že tě nikdy uvidím. Jsi tak moc podobná svému otci."

Usmála se na ní a chtěla se mamky zeptat, kde je její otec, ale ta jí stihla odpovědět na její nevyřčenou otázku, než jí sama dokázala říct.

" Neboj teď spí, pak se na něj půjdeš podívat neboj se už se na tebe těší stejně jako jsem se na tebe těšila já."

A zářivě se na ní usmála, Sam její úsměv zdráhavě oplatila.

Pak jí a Toma její nově nalezená mamka pozvala k sobě domů.

Dovedla je do menšího, ale útulného obývacího pokoje.

Pověděla jim ať si udělají pohodný.

Sam si sedla na středně velký bílý gauč a Tom se posadil vedle ní.

Když to její matka uviděla, byla ráda.

Usmála se na oba dva a zeptala se jich.

" Tak co si dáte kafe, čaj, nějaké zákusky sendviče."

A znova je obdařila zářivým úsměvem.

" Ne to je dobrý" odpověděli oba naráz, ti se na sebe podívali a pak na paní Sinclairovou.

" Ale no tak, já vám přinesu čaj a nějaký sušenky, zatím si tu udělejte pohodlí a až přijdu, tak mi povíš Sam jak si se měla."

Otočí se a zaběhne do kuchyně udělat jim slíbený čaj.

" No tak to radostný asi moc nebude."

Potichu odpoví Sam po tom co její mamka odešla.

Ale Tom to zaslechl a tak se na Sam otočil a podíval se jí do očí a pak promluvil.

" Neboj to bude dobrý, tví rodiče jsou moc fajn neboj, ať se stalo co chtělo oni tě přijmou a budou tě mít rádi neboj. Fakt."

Ta se mu taky koukala do těch jeho očí a usmála se na něj a odpověděla mu.

" Jo tak to je doufám, ale věřím ti."

A laškovně na něj mrkla, ten se na ní taky usmál a něžně jí políbit.

" Tome můžu se tě na něco zeptat?"

Zeptala se ho Sam po tom co se od sebe odtrhli.

" Ptej se na co chceš." Odpověděl jí hned

" Opravdu?"

Ten jen na to kývnul.

" A co ty máš nějaké sourozence, rodinu povídej o mě toho víš tak nějak dost, ale já o tobě jen to, že kamarádíš s mým bráchou a si upír."

Podívala se něj a nevěděla, jak bude reagovat.

Ten se na ní jen smutně podívat a po nějaké době konečně odpověděl.

" Jak bych to řekl, mí rodiče jsou na druhý straně a pokoušejí se mě zabít za zradu klanu nebo jak to říkali, prej si nezasloužím žít, jsem prej, jak otravný hmyz, černá ovce rodiny." řekl se zvláštním výrazem v očích.

" To je mi opravdu líto, taky jsi to neměl moc lehký co?"

Nevěděla co na to říct, docela hodně jí to překvapilo, hned jak ho poznala, ten první den, zdál se jí veselí a že měl šťastný život, ale jak to skutečně bylo se možná ještě dnes doví.

Měla pravdu Tom po menší odmlce pokračoval.

" Když jsem byl malí bylo to docela fajn rodiče se o mě starali měli mě rádia já si hrál se svým starším bratrem, když v tom se válka mezi těmito dvěma klany stala nesnesitelná.

Začali se vraždit jen na potkání a nedokázali nic vyřešit ani teritorium, kde budeme mít mi a kde oni.

Já jsem se proti tomu bouřil, ale to jsem neměl rodiče mě začali nenávidět a bratr se k nim přidal.

Začali mě pro mou troufalost bít.

Až jednou to hodně přehnali a já málem zemřel, můj děda mě potají odvedl na hranice, kde mě pak našel Ted.

Odvedl mě sem a já jsem zde začal žít nový život, jsou tu fakt moc fajn lidi a jedni z nich jsou i tví rodiče.

Nemusíš mě vůbec litovat, až tady jsem si uvědomil, jaký je život krásný a je docela i fajn a teď mam i tebe a jsem moc šťastný."

Dokončil Tom své vyprávění Sam se na něj zkoumavě dívala a řekla mu.

" Jsem ráda, že jsi šťastný a taky jsem ráda, že tě mám. Měli by jsme se zabývat současností a ne minulostí, minulost jsme už prožili, ale současnost žijeme."

Teď na ní Tom koukal jak tele na nový vrata než to pochopil.

" To je vlastně taky fakt."

A v tom do pokoje vešla paní Sinclairová, usmála se na ně a dala tácek se sušenkami a hrnečky na stůl.

" Tak co Sam jak si se měla?"

Sam začala vyprávět celý svůj život, nic jim netajila, pověděla jim úplně vše.

Tom ze začátku chtěl odejít, když se povídala o svém soukromí, ale ona chtěla, aby to věděl.

Než dopovídala pouto mezi ním a Sam se zvětšilo.

Ale nejen mezi ním a Sam, ale i s její matkou. I ona se rozpovídala a povídala o Jerrym, jaký byl jako malý nezbeda a zůstalo mu to až do teď.

Chvílemi se i docela hodně bavily, když v tom paní Sinclairová řekla.

" Tak myslím, že John by mohl být už vzhůru. Měli by jsme se za ním jít podívat."

" Tak myslím, že John by mohl být už vzhůru. Měli by jsme se za ním jít podívat."

" Jo taky si myslím." Řekne Sam, která už je si trochu jistější.

Tom se Sam v ruku v ruce šli chodbami vedeni paní Sinclairovou.

Když v tom se objevili před jedněmi dveřmi.

Jako první do pokoje vkročila paní Sinclairová, Sam a nakonec Tom.

Objevili se v chodbičce ve které byli další dveře.

Samantina matka vybrala, ty co byli hned naproti nim.

Když otevřela dveře Sam se zhluboka nedechla a vkročila za svojí matkou do pokoje, kde se nacházel její pravý otec.

Pokoj byl bílí, jak čerstvě napadený sníh.

Docela skromně zařízený.

V pokoji se nacházel noční stolek dvě židle a postel na které ležel muž.

Hned na první pohled nevypadal moc zdravě, byl bledší než jeho manželka a Samatniny matka, ale usmíval se ne ně.

Chvilku si ho Sam prohlížela.

Pal Sinclair má středně dlouhé kaštanově hnědé vlasy, tmavě hnědé oči.

A jak jsem se už umiňovala, je nezdravě bledý.

Když si ho Sam takhle prohlížela a on jí, do pokoje vkročila ženo asi tak kolem 30 let.

Usmála se na všechny a promluvila.

" ÁÁ, dobrý den paní Sinclairová, tak jste se přišla podívat na manžela."

" Ale co jsem ti to říkala jmenuji se Nattalie."

" Tak dobrá Nattalie." A nesměle se ní usmála.

" Ale máš pravdu přišla jsem se podívat za manželem, ale ne sama. A jak mu dneska je?"
Zeptala se Samantina matka starostivě, byla ráda, že našla svojí jedinou dceru, ale měla strach, že její muž umře.

Stále doufala, že se z toho dostane.

Byl stejně jako paní Sinclairová nešťastný ze ztráty dcery, tak doufala, že když se vrátila, bude mu už lépe.

" Od včerejšího dne se Johnúv stav velice zlepšil, rána se nám začíná pěkně hojit a i horečka se nám snižuje.

Myslím, že už je za vodou, ale ještě nějakou dobu bude trvat než se nám úplně uzdraví."

Sam si stejně jako její matka oddychla, ještě dneska se dověděla, že její pravý otec umírá a teď jí řekli, že se uzdraví, velice jí to potěšilo.

Sestřička ještě zkontrolovala ještě jeho ránu a odešla a teď tu byla ta dlouho očekávaná chvíle.

" Tak Johne, chtěla bych ti představit tvojí dceru Sam. Sam tohle je tvůj otec." A oba je obdařila úsměvem.

John si nemohl pomoct a tak na Sam promluvil.

" Pojď ke mně."

Sam se chvilku zdráhala, ale po tom co jí Tom pošťuchoval se odhodlala a ke svému otci přistoupila a objela ho.

" Tolik se mi po tobě stýskalo už jsem myslel, že tě nikdy neuvidím."

Po chvilce se od sebe odtrhli.

Tom si vzal jednu ze žilný co byli v místnosti a sedl si vedle postele a to samé udělala i paní Sinclairová.

Sam si po otcově pobídnutí sedla na postel.

" Jsem tak rád, že jsme tě našli, no spíš ty nás." A zářivě se na ní usmál.

Jak na něm bylo vidět, jeho nově nalezená dcera mu vrazila novou sílu do žil.

Je celý rozzářený a už i má o něco lepší barvu.

" Alex nám o tom tvé včerejší potyčce už zmínil a jsem rád, že jsi mu zachránila život i když to bylo trošku nezodpovědné."

Trošku se na ní zamračil, ale dlouho mu to nevydrželo a už se zase usmíval.

Jak se ukázalo je stejně příjemný jako její matka a moc dobře se s ním povídá.

Sam mu znovu převyprávěla její život, na konci vyprávění se zdálo, že je hodně naštvaný.

Tak se to paní Sinclairová pokoušela zachránit další otázkou.

" Tak co jak se vám šlo sem nebyla to moc velká dálka?"

Zeptala se Sam s nadějí v hlase, když se její muž naštve což je jenom zřídka, je velice nepříčetný.

Sam se podívala no Toma a ten pochopil z čeho má strach, že se naštve ještě víc po tom co se doví po tom dnešním útoku.

Sam to vzala chytře do rukou a začala vyprávět.

" No byla to zajímavá cesta, když jsme šli lesem bylo to téměř bez problémů, ale jakmile jsem se dostali na kraj toho temného lesa a dostali se na tu mítinku, byla to neskutečná změna.

Opravdu se mi tu líbí."

Řekne jim, nechtěla jim hned na začátku jejich vztahu lhát, tak to jen přešla.

Když v tom se do toho vložil i Tom.

"Musím uznat, že jsme se Sam docela dobře bavili. Sice musím uznat, že nás Ted docela hodně překvapil."

Řekl se zvláštním tónem v hlase.

" Jo tak ty myslíš to s tím tréninkem."

Začala se smát Sam.

" Jo víš jako mi tě jdeme doprovodit a kluci se ti jdou omluvit, za to jak se na tebe chovali a on si pak napochoduje pomalu doprostřed hovoru a hned chce pokročit v našem výcviku a ty ho jen v tom nesmyslném pobíhání podporuješ."
Ta se jen uchechtla.

" Myslím, že ty, Jerry a brácha to náramně potřebujete po tom co jste tam předvedli."

Celý jejich hovor se zaujetím poslouchali pan a paní Sinclairovi a oboum cukali koutky.

" Tím chceš říct jako co."

" Nooo." A když si všimla jeho mírně naštvaného pohledu, rychle dodala.

" Já nic, já muzikant." A hodila po něm jeden ze svých sladkých úsměvů.

Což její rodiče nevydrželi a začali se strašně smát.

Se na sebe podívali a Tom řekl:

" Čemu se jako smějou." No a to jaksi říkat neměl, jelikož se začali smát ještě víc.

Sam se na ně koukala a jen kroutila hlavou.

Po tom co se konečně dosmáli se Pan Sinclair ozval.

" Tak to bych měl říct Tedovi, aby si vás vzal pořádně do parády."

No a Tom jen si hlasitě odechl a mírně zaprotestoval, ale jakmile po něm John střelil jeden ze svých přísných pohledů zmlk.

" Hele Sam a co jsi to říkala, že v tom temným lese jste to prošli téměř bez problémů?"

Tom se Sam se na sebe zhrozeně podívali a zbledli.