Mezi světlem a temnotou zůstaň sám sebou!

Jo je to tak, je tu další kapitolka k Peklu, snad se vám bude líbit a budete mi psát komenty.

Teď nějakou dobu nic nebude, rozhodla jsem se, že konečně zbavím své kapitoly těch hrozných chyb. Teda na já, ale má dobrá kamarádka Wastow. Tak jo už končím, tak si to užijte a pištekomenty. Lightsoul

Všem v místnosti se ulevilo, ale i přitížilo.

Nastávají kruté časy, ale i světlo, které do jejich životů právě přivála Sam.

Sam se na ně podívala a zeptala se jich.

"A jak to vůbec chcete udělat?"

"Zítra až se na tebe půjdou podívat tvoji rodiče než pojedou pryč. Najdou tě v posteli mrtvou, ale ty nebudeš. Dáme ti takový lektvar. Budeš mít zpomalené srdce a dýchání, ale tak aby tvé tělo mohlo fungovat dál. Ty budeš vnímat okolní svět. Všechno co se bude s tebou dít. Jelikož tví rodiče potřebují a jet na nějaké jednání, bude pohřeb hned ten den. Napřed obeznámí celé příbuzenstvo, přátele a ostatní lidi. No obřadu tě pohřbí, jelikož to nějakou dobu zabere bude to v noci. Jediný problém je, vzduch. Snad to bude stačit. Jak si nám o tvých rodičích vyprávěla bude to rychlý, tak to snad vyjde." řekl pan Sinclair

Sam na ně koukala, jak vyoraná myš.

"Tak to je síla on to snad plánovali dopředu? Co ten kyslík? Upíři jsou na tom s kyslíkem mnohem líp. Ti ho ani nepotřebují, ale já jo? Sakra to nemůžou vymyslet něco jiného? Jak to mam ksakru vydržet v tý rakvi?"

Pomyslela si Sam, jako kdyby ostatní vycítili její obavy, tak se jí její matka dala do uklidňování."Ale neboj to bude dobrý, uvidíš, všechno dopadne dobře. Přece si nemyslíš, že by jsme ti chtěli ublížit?"

Ujala se slova její matka. Trochu jí to uklidnilo, ale moc ne. Tak se teď zeptala na rovinu.

"A co ta rakev? Jak dlouho v ní budu? To je celkem nechutná představa víte?"

Koukli se na ní, že s ní soucítí, ale zase z druhé strany se ušklíbli.

"Jo a co mí věci a tak, to tam budu muset nechat nebo co? Co můj počítač a ostatní věci?"

Tak to je dost otázek najednou, schválně jestli budou mít na všechno odpověď.

"Jen pro tvou informaci, to s tou rakví si prošli skoro všichni. Kdyby si se podívala v knihovně na starý výtisky v novinách a našla si tam záhadná úmrtí a koukla na záhadná úmrtí , tak bys zjistila, že devět desetin jsou naši jména. Ten zbytek jsou

normální lidé a nebo jejich upíři a vlkodlaci. No a tím chci říct, že skoro všichni jsme byli v tý rakvi." řekl jí Ted.

Teď se na něj nevěřícně podívala, ale ten pokračoval hned dál.

"Je to tak věř mi, ale je zase pravdu, že ty budeš ve výhodě. Jsi člověk i když ne typický, máš schopnosti vlkodlaků a upírů po rodičích, ale jinak jsi člověk."

"Hm, jako kdyby to byla nějaká podpora se říct teda nedá. Je fakt moc hezký, že jsem člověk, ale stejnak dlouho v tej pidi rakvi nepřežiji." Zase si myslela Sam, už z toho začala být pomalu hysterická.

"Tak to je fajn, ale jak mi to pomůže se tam bůhví jak dlouho nepohnu a taky jste zapomněli, že v tý hnusný rakvi moc kyslíku nebude. Maximálně tak na hodinu!!"

"To je fakt, ale díky tomu lektvaru se ti vše zpomalí, takže budeme mít zhruba tak 3-4hodiny." Pověděl jí to její otec.

"Tak to jsou silně uklidňující řeči." Řekla si Sam v duchu.

Ještě nějakou dobu řešili, jak to všechno bude. No nějakou dobu asi tak ještě hodinu a půl, když konečně Sam ujistili, že to bude v pohodě.

Moc se jim to nepodařilo, ale jelikož s tím už souhlasila, tak jí nic jiného ani nezbývalo.
Po tom co se domluvili se rozloučila s rodiči, bratrem a jeho kamarády. Šla vstříc svému osudu. Domů jí doprovázeli Ted a André, po cestě se s Andrého vyptávala na jeho život a přímo ne něj.

"Ty jsi taky upír?" zeptala se ho zpříma.

Ted s Andrém se na sebe podívali.

"Jak tak koukám jdeš rovnou na věc?" Odpověděl jí na to otázkou.
"Normálně ne, ale jsem naštvaná, tak co jsi?"

"To jsi ještě pořád naštvaná kvůli tý rakvi? Jo jsem upír." Obeznámil ji.
"A divíš se? Bůh ví, jak dlouho tam budu muset být!!! Je to docela hnusná představa." Řekla mu bez okolků.

"Jo a máte nějaký sourozence a rodiče?" Teď byla její otázka mířená na oba.
"No opravdu na to jdeš zhurta." Začne se smát Ted.

"Ale rád ti odpovím, rodiče už nemám, ale mam tu spoustu přátel a ti mi to vynahradí a obzvlášť tady André. Jedinej zbylí člen má rodiny je má sestra Kelly, později ji jí s tebou seznámím." Svěřil se jí Ted.

"Oni tam mají i holky, no to je teda co říct." Poví si pro sebe.
"Říkala si něco?" Zeptal se jí André.
"Ne a co ty?" koukla se na něj.

"Já jsem na tom podobně jako Ted, rodiče nemám, ale mám dvě skvělé sestry a bratra."
"To vašich rodičů je mi líto. Co se jim stalo?" zeptá se jich.

"Jak u mě, tak u Tedyho zemřeli v boji proti těm hnusákům." Řekl hodně naštvaně André.
"Ach jo, je mi to opravdu líto."

"To ani nemusí, mi jsme v jeden den přišli o 4 velký bojovníky. Všichni čtyři byli upíři. No a oni přišli celkem o 12 krvelačných bestií co zabíjí pro radost. Zemřeli hrdě a my jsme na ně hrdí. Ostatní, kdyby byli obklíčeni by se vzdali, ale oni ne."

Tímto skončila debata rodiče, ale Sam se je zeptala ještě na něco.
"Jo a máte nějaký holky?"

Prostě byla zvědavá, tak se zeptala. Ti dva se na sebe nevěřícně podívaly a ušklíbli se.
"Musím uznat, že jsi ta nejzvědavější holka co znám." Hrdě se na ně usmála brala to jako pochvalu.

"Já chodím s Tedovou setrou a Ted s jednou z mích sester." Ještě jednou se na sebe podívali a Sam se jen usmívala.

"Asi si rozmyslíme, že tě představíme našim sestrám."

Dál se nedostali, jelikož vyšli z lesa a už byli před domem. Vlezli do jejího pokoje, ještě jednou jí upozornili, že bude vše v pořádku a dali jí lektvar. Sam se převlékla noční košile zalehla do postele a vypila lektvar. Začal působit okamžitě, cítila se zesláble a dočasně ochrnula na celé tělo. Teď jen doufala, že vše dopadne dobře. Nějakou dobu jen tak přemýšlela, když v tom se otevřeli dveře jejího pokoje……….

Pokračování příště