14. Kapča - Správné rozhodnutí
Tak a je tu další kapitolka k peklu. Sice jste mi do komentů nenapsali, jakou chcete, tak sem dala tůtu. Abych se přiznala je celkem o ničem, ale jsou tam menší zvraty. Vís vám už říkat nebudu, budete si jí muset přečíst. Tak jo pořádně si jí užijte a písněte mi komenty. Lightsoul
Teď jen doufala, že vše dopadne dobře. Nějakou dobu jen tak přemýšlela, když v tom se otevřeli dveře jejího pokoje……….
Do pokoje vkročí dvě elegantně oblečené osoby.
Ano uhádli jste dobře, jsou do Samantiny adoptivní rodiče.
Jacky s Evelin se na sebe podívali a Evelin promluvila:
"Snad si ta holka nemyslí, že si bude pospávat."
"Je to nevychovaný spratek, vůbec nemůžu pochopit, jak jsme jí tu mohli takovou dobu vůbec mít."
A ještě nějakou chvíli tam Sam uráželi, ale vůbec jim nepřišlo divné, že se ani nepohne.
No jo no to jsou ti milující rodiče.
Sam je poslouchala, bylo jí do pláče, když je slyšela.
Nikdy je neměla ráda a oni jí, ale tohle jí bolelo.
Uvědomila si, že její rozhodnutí bylo to nejsprávnější v jejím životě.
Konečně bude svobodná a nikdo jí nebude buzerovat, za věci které nemohla.
I když byla hodně mimo, ale v pohodě mohla přemýšlet.
Měla otevřené oči, ale to si její"milující" rodiče, přes tu buzeraci ani neuvědomili.
Když se takhle dohadovali asi tak půl hodiny, konečně jim přišlo divné, že se ani za celou tu dobu ani nehla.
"Co s tou holkou je?"
"Nevím, ale je to divný."
"Co je divný?"
"Hm co asi vždycky by už se v tutu dobu s námi hádala."
"To je fakt, spratek jeden nevychovaný."
"Jdu se na ní podívat."
"Jdu s tebou"
Pomalu se blížili k posteli a když se podívali na ještě bledší Sam než normálně, Evelin vyjekla.
"Bože, snad není mrtvá?!"
"Nevím" a zkoušel její puls.
Nějakou dobu byl zticha a ani pořádně nedýchl.
Sam si myslela, že to nevyjde, ale nakonec se podíval na svou že nu a pověděl:
"Je mrtvá"
"Cože?!"
"Je mrtvá"
"Jo to mi došlo a co jako teď budeme dělat?!"
Začala pomalu hysterčit nechápala, jak se něco takového mohlo stát a hlavně co budou teď dělat.
"Je ti doufám jasný, že máme velkej problém?!"
"Ne fakt nedošlo!"
"Neřvi na mě já za to nemůžu!"
"A já snad kurva jo?!"
Tak tohle Sam překvapilo.
Jack nikdy sprostě nemluvil a neztrácel nervy, teda pokud šlo o její trest, za něco, za co ani nemohla.
"Asi ne a co budeme dělat?"
"Co asi, zavoláme doktora a hned dneska jí musíme pohřbít.
Zavolám do Londýna kvůli tý schůzce a odložíme jí na zítra.
Tohle se musí vyřešit co nejdříve a hlavně bez povyku."
"Jo asi máš pravdu, já zavolám toho doktora."
"Dobrá já zavolám do Londýna a pokusím se to nějak urovnat s Blood People."
Teď v Sam zamrazilo, takže je to pravda mají s nimi něco společného.
Možná, že ještě dneska se o nich doví ještě něco.
Co jsou vlastně vůbec zač?
Zná je vůbec?
Žila s nimi sice několik dlouhých a nelehkých let, ale je pravda to co o nich ví?
Je pravda, že jí tak nenávidí a nebo to je hrají?
Proč Evelin tak vyváděla, když zjistila, že je mrtvá?
A sousty takových otázek se jí honilo hlavou.
Po tom co se domluvila Evelin s Jackem odešli z pokoje a nechali jí tam samotnou.
Samotnou s jinými myšlenkami.
Zhruba po hodině se vrátila Evelin i s doktorem.
"Takhle jsme jí tu ráno našli.
Byl to opravdu hodně velký šok Roberte."
Robert byl jejich rodinný lékař, znalo ho už od mala.
Chodíval k nim na večeře, ale i z lékařských důvodů.
Její bratr Florian byl od mala velice nemocné dítě, ale od té doby co je zde je už zdráv.
Florián je bezdětný vdovec, tak se s jejími rodiči přestěhoval.
Byli si vždycky hodně blízcí a i k Sam se choval mile, měla ho docela ráda.
"Nech nás tu o samotě udělám předběžná vyšetření a pak vám přijdu dolů říct ano?"
"Dobře, ale pak nám přijď okamžitě říct co se vlastně stalo."
"Neměj strach dlouho to trvat nebude."
Když v tom do pokoje vchází Jack.
"Jé ahoj Roberte, tak rád tě vidím, ale mrzí mě za jakých podmínek."
"To mě také, už jsem mluvil s Evelin a jsme domluveni.
Teď můžete zařídit potřebné věci na pohřeb a já zjistím, jak zemřela."
"Dobrá, jen doufám, že to pro nás nebude moc zlí.
Ronald už poměrně zuří.
Co poměrně mam strach, aby si zlost nevybil na nás a nikoho nezabil.
Je strašně nepříčetný."
"A divíš se? Sam byla jeho celoživotní plán, jak porazit"hodný" upíry.
Teď je celý jeho plán v troskách."
"To máš pravdu jen mě mrzí, že se Sam nedoví, že jsme jí měli rádi a byla pro nás velkou radostí.
Strašně mě mrzí, že nás asi nenávidí, ale kdybychom se k ní chovali moc hezky vzali by nám jí.
Takhle jsme aspoň věděli, že je v pořádku.
Sám vím, že jsme se k ní moc dobře nechovali, strašně mě to mrzí, ale nic s tím neuděláme."
"Jo to máš pravdu, Sam byla moc hodná a chytrá holka."
"Bude mi chybět."
"To mě taky"
"Tak běžte už s tím nic neuděláte, určitě vás měla určitým způsobem ráda.
Věřte mi a možná, že to věděla, jak to s vámi bylo" a tajemně se podíval na Sam.
Prohlédl jí a po 45min prohlásil:
"Já vím Sam, že mě slyšíš.
Schvaluji ti tvé rozhodnutí, ale nezlob se na ty dva, mají tě opravdu rádi.
Teď ti jen přeji veliké štěstí a hlavně se uč, abychom je porazili.
Možná, že se ještě potkáme i s tvými rodiči a oni ti pořádně vše vysvětlí."
Tyto tři věty uvízly Sam v uších po celý zbytek den.
Jak mohl vědět, že žije?
Proč jí to neřekly?
Proč?
Proč?
Chtělo se jí brečet, ale nešlo to.
A je tu soumrak, už pomalu začíná hýbat prsty.
Právě je v rakvi dva metry pod zemí a háží na rakev první vrstvy hlíny.
Po zhruba další hodině se už mohla téměř hýbat, vzhledem k možnostem.
Byla celá rozlámané a už jí z toho stísněného prostoru a celého dne nehýbání boleli záda.
Už slyšela, jak někdo hrabe.
"Konečně"pomyslela jsi.
Už otvírají víko a ona vzhlíží..... .
