Mezi světlem a temnotou zůstaň sám sebou!

Pomalu došli k jeskyní mu vchodu, kde se Sam ještě ohlédla a kráčela pomalu s ostatními. Za Beatou a Debbi, by jí ukázaly kde bude přespávat a konečně na očekávanou oslavu. Kde konečně Sam přijme svůj život a konečně skončí její dosavadní život. Poslední kapitola je definitivně u konce, z jedné strany byla ráda, ale z té druhé? Má spousty otázek na které prostě nemůže najít odpověď, nemá cenu nad tím teď dumat uvědomila si Sam, má přece oslavu a na oslavě by neměla. Zrovna v té chvíli kdy si to uvědomila, stanula se svými společníky před dveřmi, za kterými už byla slyšet hudba.

"Tak co jdeme?" ptá se Ted.

"Jasně" odpoví mu celá nadšená Sam.

Tom otevře dveře a vleze tam jako první, za ním Ted a nakonec Sam. Prohlížela si místnost s velkým zájmem, stejně tak jako všechny v této rozlehlé jeskyni. Nikdy by nemohla uvěřit, že může existovat něco tak velkého a rozlehlého a to určitě zná jen pár hlavních chodeb.

Místnost byla docela dost rozlehlá, asi uzpůsobená na takové akce. Zatím tu moc lidí nebylo jen Alex se dvěma holkami, pravděpodobně Debbi a Beata, které se k ní už hrnuly, aby se s ní mohly seznámit. To jí už podává první z dívek ruku.

"Ahoj ty musíš být Sam, já jsem Debbi."

"Ahoj jo jsem a ty musíš být Beata co?" a podávala přátelsky ruku druhé dívce.

"Jojo to jsem celá já"

"Máte to tu docela solidně připravená, abych se přiznala jen ta hudba."

"Co je s ní?" ptá se Debbi.

"Nic je moc pěkná jen je docela potichu," ale to už se k nim řítí i Alex.

"Teda ségra to jako myslíš vážně?"

"Jo úplně vážně a co tu máte připraveného k pití?"

"Tak se pojď podívat" a už jí Debbi táhne k baru. Se zamračenou tváří si ho prohlíží.

"A kolik má vlastně přijít lidí?"

"Proč?"

"Já ti to pak řeknu bratře, jen mi to řekni."

"Tak zhruba kolem 50."

"Hmm, tak to stačit nebude."

"Cože?"

"No to vám to pití stačit nebudu."

"Pokud je pravda co jsem o tobě slyšela, tak to bude s tebou bude stačit sotva pro 20"

"To jako myslíš vážně?"

"Jo úplně vážně je to na mou počest ne? A jelikož jak to znám tak to fakt stačit nebude."

"Hm a co budeme dělat?"

"No to je úplně jednoduchý ty chytráku, sežene se další ne?"

"Jo a to chceš udělat jak?"

"Kdy má začít ta oslava?"

"Za dvě hodiny."

"Dobře, to by se dalo nějak zařídit, tak kdo jde se mnou."

"Já"

"Já taky"

"Dobře já taky."

"Jdu s tebou."

"Já taky."

"Tak jo to je nás šest, vy už nevíte kde nějaký sehnat?"

"Já bych věděl," řekne Tom a všichni kromě Sam se na něj podívají."

"Ty?"

"Jo já co je na tom."

"Celkem hodně zrovna ty co zrovna moc nepiješ."

"Tak jo nechte to na potom, ty, Debbi a Beato skočte pro něj a my skočíme pro zbytek, dobře?"

"Tak jo jdeme."

Zhruba po necelých dvou hodinách se jejich zásoby zdvojnásobí.

"To by mohlo stačit."

"Sakra kde jste to sehnali?" ptá se Alex Sam.

"To bys rád věděl co?"

"No to tedy jo."

"Ale to máš milý zlatý smůlu."

"Jak to?"

"Jelikož ani já ani ti dva ti to neřeknou, že?"

"JO"

Ještě chtěl něco namítnout, ale to už se začali objevovat první lidé. Pokaždé se Sam představili, všichni se jí zdáli přátelští a konečně se cítila mezi svými. Oslava se protáhla až do rána, kdy už větší část osazenstva odpadla, po velkém množství alkoholu. I samotná Sam měla dost i když na tom bylo o hodně líp než její bratr. Nikdy neviděla nikoho takhle vyvádět, ale musela uznat, že toho zase dost vydrží. Měla s ním pravdu, opravdu hodně toho vypije. Ten už se válel na baru s flaškou v ruce. Jediný kdo byl schopný stát na nohou bylo zhruba deset lidí, kteří si to pomalu rádovali do pokoje a jednou z nich byla i Beata, která se rozhodla, že ukáže Sam jejich společný byt. Než tam došly, třikrát se vraceli, jelikož si spletla odbočku a Sam to tady neznala, tak se s ní radši vrátila zpátky. Po čtvrtý se už konečně trefily. Sam Beatu uložila to její postele a sama si šla lehnout do té své, musel uznat měla. Dost jen co dolehla usnula hlubokým spánkem.

Když se ráno Sam probudila ani nevěděla, jak se dostala do postele ani v jaký je. Když vyšla z pokoje zrovna Beatu dosti hlasitě vstávala, spadla z postele. Sam si to nemohla odpustit a začala se smát.

"Jako čemu se směješ."

"No tobě, hele by mě zajímalo, jak dopadli ostatní."

"Jo to mě taky, jdu se sebou něco udělat a vyrazíme se na ně podívat. Jo a mimochodem, taky se sebou něco udělej vypadáš hrozně."

"Ooo dík ty máš co říkat" a mrskla po ní jejím vlastním polštářem.

Vrátila se tedy zpět do pokoje, který pravděpodobně náležel jí. Pořádně si ho prohlédla, byl docela velký a hlavně útulný. Tak pěkný pokoj v životě neviděla, ty barvy a ten nábytek no prostě paráda. Pozorně si prohlédla postel, až teď si uvědomila jak velká a pohodlná. Noční stolek, který byl po pravé straně postele. Pak se tu dále nacházely dvě skříně obě stejně velké. Když otevřela první našla spousty oblečení, skoro vše v černé, ale našli se zde i jiné barvy oblečení. Zato další skříň byla prázdná, vnitřek byl zvláštně udělaný, spousty různých podivných přihrádek. "Později se budu muset zeptat na co jednotlivé přihrádku jsou," pomyslela si Sam. To už z první skříně vzala nějaké oblečení vklouzla do své koupelny, kde se umyla, převlékla a celá svěží jí opustila. Zrovna, když vycházela z pokoje, tak byla hotová i Beata.

"Hotovo?" ptá se.

"Jasně, ale budeš mě muset vést, stéle to tu moc neznám a cestu jak jsme se sem včera dostaly mam popletenou."

"Fakt? Já ani nevím, jak jsem se sem dostala."

"No já jsem tě sem odtáhla, ale musím uznat, že to byla fuška třikrát jsem se s tebou vracela."

"Hm radši už mi nic neříkej, to bylo zase něco."

"Jo a hlavně brácha."

"To je u něj normálka."

"Něco takového jsem už slyšela."

"Tak jdeme ne?"

"Dobře."

Během chvilky tam byly, ale ten brajgl si ani nedokážete představit, no možná že i jo.

Beata se pokoušela všechny probudit a Sam to s úsměvem ve tváři celý pozorovala. Zhruba po hodině už byli všichni pryč a Sam s Beatou a Debbi se vrátily do jejich bytu, kde si povídali. No spíš si povídaly Sam s Beatou, Debbi byla na návštěvě toalety kde se pokoušela úplně domrtě vyprázdnit žaludek.

Blížil se čas večeře, když na dveře nikdo zaklepal. Sam šla otevřít, když je otevřela stál tam neznámý muž.

"Co si přejete?"

"Ty musíš být Sam."

"Ano a vy? A ještě jste mi stále neodpověděl co tady děláte," ale to už se ke dveřím blížily i obě zbylé dívky.

"Mistře Ronalde," řekly obě a pokynuly hlavou.

"Mistře?" tázavě se Sam podívala na neznámého postaršího muže.

"Ano mistr Ronald, je mistrem bojových uměních."

"Aha a co tady děláte?"

"Rada se rozhodla, že budeš potřebovat učitele a já jsem souhlasil."

"Cože?!" Ozvalo se dvakrát.

"Počkejte je myslela, že jste říkal, že už nikdy nikoho nebudete cvičit?"

"To jsem říkal a budu muset svůj slib porušit, doba si to vyžádala."

"Ale já to stále nechápu."

"Neboj pojď se mnou a já ti všechno vysvětlím," podezíravě se koukne po holkách.

"Jen běž a neboj."

"Dobrá" ještě jednou se po nich podívala spolu s mistrem Ronaldem vyrazili, pro ní neznámými uličkami.

Nějakou dubu bylo ticho, ale Sam je od přírody strašně zvědavá a prostě jí to nedalo.

"Mohl by jste mi to prosím vás nějak vysvětlit?"

"Jistě jen na to bude potřeba docela hodně času."

"To nevadí, máme času dost."

"Myslím, že toho máme právě, že až příliš málo."

"Jak to?"

"Tím, že jsi oficiálně zemřela se dali věci pořádně do pohybu. Upíři z Temného klanu, neboli se jim také říká Blood People. Vím že ti říkali, že jsou to vampíři, ale jaký je mezi námi rozdíl. Žádný, tak si to jen dělají jednodušší."

"Takže tím chcete říct, že kdokoliv v této hoře může patřit k nim."

"Ano, přesně oni mají rádi zabíjení, milují pohled na bezbranného člověka, jak se tváří když naposledy vydechne a další všelijaké zrůdné věci. A proto jsi tu ty máš nás zachránit od jejich tehdejšího vůdce. Tím, že ho zabiješ bude klan značně zesláblí a měla by se dát vyjednat mírová smlouva."

"Ale to chápu, ale stále nechápu proč vy a co se děje."

"Nic zatím nechápeš to poznáš během mého výcviku, jak jsem to přesně myslel."

"Tak jo, ale co mělo znamenat to, že budete muset porušit přísahu, tím, že mě budete cvičit."

"Jde o to, že všichni mí žáci se odklonili z našeho klanu a přešli k Temným upírům" řekl velice smutným hlasem na chvíli se zastavil, byl duchem úplně mimo.

"Tím, že od nás odešli jsem zklamal, jsem sice mistr všech bojových umění, ale co jsem to za mistra když jsem nevychoval ani jednoho správného učně."

"Ani nevím co na to říct, jen že se budu z celého srdce snažit abych vás nezklamala a aby se vám vrátila řádná chuť do života a hlavně důvěra k ostatním."

"To jsi řekla hezky, ale to jsem jen slova a slova jsou k ničemu."

"Ano to máte pravdu ač se vám to nezdá také jsem si toho dost vytrpěla. Sice to nemá nic společného s vaší újmou, ale opravdu budu tou nejlepší žačkou."

"A také jedinou" řekl již s lepší náladou.

"Jak to?"

"Jsi má první žačka."

Víc se nedověděla, jelikož už vcházeli do velkých dřevěných dveří. Sál ale opravdu hodně velký sál. Úplně ve předu sálu byl velký oválný stůl, za kterým byli velké dřevěné, pravděpodobně velice nepohodlné. Na kterých sedělo šest starých lidí. Každému muselo být víc jak devadesát let a mistr Ronald se rozešel svou rychlou chůzí k poslední neobsazené židli. Podle vzhledu vypadal velice staře, ale podle ladné a rovné chůze poměrně mladě. Sam tam jen tak stála a dále si užasle prohlížela sál. Dále se od stolů směrem ke dveřím táhly stojany s různými zbraněmi. Byly tam například vrhací čtyř, pěti i více cípe hvězdice, vrhací nože, kuše, luky, meče a jiné.

Všechny zbraně podle tvarů a podoby ocele byli vyrobeny v různých zemích po celém světě. Sam nikdy neviděla takové množství zbraní a jakých zbraní. Byla ohromena jaká to velká sbírka smrtících zbraní.

Mezi tím co si Sam prohlížela místnost, mistr Ronald už došel na své místo. Teď se na ní všichni koukali, do té doby než promluvil nejstaře.

"Samanto Devonová než začneme vyber si zbraň, která si tě sama vybere."

"Promiňte, ale to myslíte jak?"

"Neboj to sama poznáš, jen si je všechny zblízka prohlédni a zbytek ti povíme pak."

Sam se na něj nechápavě podívala, ale řídila se jeho slovy. Potupně procházela celou místností. Pokaždé když se zastavila u nějaké zbraně, která se jí líbila a myslela si, že je to ta správná nakonec si to rozmyslela, když v tom stanula před překrásným mečem.

Neváhala a vyndala ho z podstavce, pouzdro bylo zdobeno čínskými znaky. Pouzdro bylo okouzlující bylo černé a znaky byly sytě rudé a okolo byly zlatě obtažené. Pomalu uchopila za rukojeť pomalu a s velkou úctou. Poznala čínský meč,katanu, nejdokonalejší zbraň, které kdy byla vyrobena. Jedinečné slitina, ze které je vyrobeno ostří se nikdy neztupí, je ostřejší než kterákoliv zbraň, přesto je lehká. Když katanu vyndala na její čepeli byli stejné znaky jako na jejím pouzdře. Čepel byla hladká, lesklá, jak zrcadlo. Sam poznala, že je to ta správná zbraň, lehká, překrásná ale přesto ta nejhorší zbraň, kterou si mohla vybrat.

"Vidím, že jsi si vybrala."

"Ano" pozvedla hlavu a oči, začala si prohlížet jednotlivé tváře. Tím, že si vybrala tuto zbraň uskuteční něco co bylo již předpovězeno.