2.kapitola
Viděla dvě velký chlupatý koule v řetězech.
Když se na ně podívala z blízka, připadaly jí zvláštní. Chvíli o tom přemýšlela, pak jí konečně došla ta krutá skutečnost.
Jsou to vlkodlaci!
Když se z toho šoku rozkoukala, všimla si, že se kousek od vlkodlaků
perou dva muži. Chvilku si je prohlížela, byla z toho opravdu mimo dva
vlkodlaci a kousek dál se jen tak rvou dva chlapi.
Pořádně si je prohlížela, ten první byl větší a měl úplně bílou
pokožku, odrážela se od měsíce. Rudé delší kudrnaté vlasy až po ramena.
Černý kalhoty a rudou mikinu.
Ten druhý byl stejně bílý a měl tmavě hnědé rovné vlasy, mírně dlouhé. Vypadal mnohem míň krvelačně a nebyl tak nepříčetný.
Nad tím zapřemýšlela a ještě jednou si je prohlédla, až teď si všimla dlouhých předních zubů.
" Bože, co jsem komu udělala, dva vlkodlaci a dva upíři se mezi sebou rvou."
Byla z toho pořád mimo, celý život si myslela, že existují a teď vidí jak vlkodlaky, tak upíry.
Boj začínal být nějaký divný, konečně jí došlo, že ten krvelačný upír
se snaží zabít toho druhého, který se jen bránil a na víc už neměl, byl
pořádně vyčerpaný z boje.
V Sam se najednou vzepřel všechen vztek, co v posledních letech pocítila a rozeběhla se.
Servala upíra z druhýho a začala se s ním prát, jelikož uměla dobře
bojová umění. Párkrát ho sejmula a už mu tekla krev k levého koutku.
Pak vyndal nůž , ale Sam se nenechala zastrašit a slušně se mu bránila.
Až zakopla upadla a dopadla vedle upíra a čekala na nejhorší, že jí
zakousne, ale co se nestalo, podal jí stříbrný a hodně špičatý kůl.
" Na, jinak je po nás obou. Doufám, že víš, co s tím máš dělat."
Chňapla po něm, vůbec o tom nepřemýšlela, co by měla dělat, vše dělala
jen instinktivně. Po nějaké době ukrutného boje mu konečně kůlem
proklála srdce. Upír se prohl a rozpadl na prach.
Sam z toho byla mimo, bylo jí divný, že najednou věděla, co má dělat a dolehla k ní i ta skutečnost, že zabila.
Po chvilce k ní došel upír a pověděl jí:
"Moc ti děkuji, Sam."
Podívala se na něj, teď si ho konečně mohla prohlédnout z blízka, byl
moc pěkný. Měl bílý obličej, krásné, světle zelené oči, úzké červené
rty, které se na ní vděčně usmívaly. Byl poměrně vysoký a na pohled měl
i hodně propracované tělo.
" Jak víš, jak se jmenuji? Moc se ke mě nepřibližuj, jinak dopadneš
stejně!" Ukázala na hromádku prachu v místě, kde před chvilkou zabila
krvelačného upíra.
" A vůbec, jak se jmenuješ, a co tohle všechno má znamenat?" ukázala na vlkodlaky a na něj se podívala.
" Nějak moc otázek najednou, nemyslíš?" přisednul si k ní.
" Neboj, nic ti neudělám" dodal hned, když si všimnul, že se Sam odsunuje.
" Jmenuji se Tom a patřím do jedné skupiny, která bojuje proti nim," ukázal na hromádku.
Sam se na něj pořád koukala nedůvěřivě, ve svém životě nevěří lidem, natož upírovi.
Ten si toho hned všiml.
"Mě se nemusíš bát, neublížím ti a věřit mi zatím taky nemusíš. Jen
bych ti chtěl pár věcí vysvětlit a pak už se v životě nemusíme vidět."
"Tak dobře, eee … Tome, můžeš mi vysvětli, co to teda všechno má
znamenat? Jaká organizace? Co ti vlkodlaci, já tomu vůbec nerozumím,
proč jsou tu lidi tak divný?"
Tom si jí prohlížel, moc se mu líbila, styl, jak bojuje a přesto tak
ladně, je jako kočka. Její bledá pokožka, její zářivé zelené oči, její
rty, nos a ty vlasy. Moc se mu líbila, ale nedal to na sobě znát.
" Tak dobře všechno ti povím, nechceš se projít? Ale nesmíme jít daleko od Jerryho a Alexe.
Nerad bych, aby zdrhli. Jsou to mí kámoši a patří do stejného spolku jako já."
" Proč ne, potřebuji se stejně projít."
Vstali a Tom začal povídat.
" Tak, kde bych začal, proč jsou lidi tak divný? Jak jsi řekla. No, je
to jednoduchý, mají strach, aby se okolní svět nedozvěděl, co se tady
děje. Naše městečko je pro upíra jako hlavní město."
" Jak to? To není možný, vždyť je to tady tak malý, ne že by se mi tu
nelíbilo, je tu fajn, jen ..." selhal jí hlas strašně se jí stýskalo po
Sarah.
" Co? Stalo se něco?"
" Ne, jen mi strašně chybí moje kamarádka Sarah. Nemám si tady s kým
pořádně popovídat. Rodiče mě nenávidí, nevšímají si mě a ... . Eee,
promiň, já ...to tě stejně asi nezajímá, jak je teda možný, že tu mají
hlavní město?"
" Zajímá mě to a je mi to moc líto, v podstatě si na tom stejně jako
já, už jsem si zvykl a mám to tu moc rád, mám přátele a nikdo mě tu
neodsuzuje za to, co jsem.
To s tím městem, mají ho vybudovaný pod městem. Je tom nekonečné
množství spletitých chodeb. V podzemí jsou proto, že jsou tam dokonale
schovaný."
" To je mi líto, to s těma rodičema, to tě neměli rádi jen kvůli tomu, že jsi upír?"
" Hm, a tobě to nevadí?"
" Ne, vůbec, proč? Jen pokud se mě nepokusíš vysát," zastavila se,
podívala se mu do očí a usmála se na něj. I on se zastavil a usmál se
na ní.
Pokračování příště
Tak doufám, že se vám líbila a necháte mi to po sobě nějak ten komentík. =)))