4. Kapitola
Nemohla se na to koukat a ani poslouchat, bylo to hrozný. Byl to tak neskutečný řev, že si musela dát ruce na uši.
Po nějaké době si uvědomila, že už je v okolí ticho, pak si všimne, že
jí někdo ťuká na rameno. Podívá se a všimne si, že kromě Toma vedle něj
stojí dva kluci stejného věku.
" Ahoj, to jsme řvali, tak hrozně?" a začal se smát.
"
No jelikož, jste první vlkodlaci co vidím a ještě jsem vám zachránila
kejhák, by se ke mě mohli chovat trošku líp ne?" odpověděla mu úsečně a
otázkou. No a to se zase začal smát Tom.
" Hele kámo čemu se to tlemíš? Jo a jak jako zachránila kejhák? Jseš nějaká namyšlená nemyslíš?"
"
Ani ne, jo a Toma vyřiť tůtomu eeee, no radši nic, že ať si příště toho
blbího zas... Drakea nebo jak se ten blb jmenoval zabije sám!!!" docela
jí to naštvala, je den po úplňku a to měla vždy blbou náladu.
" No tak já jdu?"
Tom
se ještě pochechtával a ti dva na ní koukali jako vyoraný myši. Byla
strašně naštvaná, po tom řevu si vzpomněla co se nedávno dověděla, že
vlastně její rodiče nejsou její rodiče. Hodně jí to dostalo, celej
život se nechává komandovat od lidí, který ani nejsou její rodiče.
Pak si vzpomněla, že něco říkali o tom, že má bratra. Podle toho co
říkali měl být vysoký, tmavě hnědý oči a čokoládový oči po jejich matce
k to mu si vzpomněla, že se jmenuje Alex . Víc nevěděla, teď když o tom
začala uvažovat, otočila se.
Pořádně si prohlídla toho
kluka co na ní tak vyjel. Popisu plně odpovídal. Zbledla a stála tam
jako opařená. Konečně se osmělila a zeptala se ho.
" Ty jsi Alex?"
" Jo proč? Se chceš omluvit.?"
" Ne, jen ... to je jedno." sklonila hlavu a tiše pronesla.
" To není možný!"
" Počkej co?" volal na ní, ale to nevnímala.
Byla
myšlenkami úplně mimo, dozví se, že její rodiče vlastně nejsou její
rodiče a teď ještě zjistí, že má nového bratra, který si myslí, že se
jen vytahuje. Vlastně se tak nic moc nestalo, všechno je v normálu,
její příbuzní jí nenávidí.
............
" Co to mělo být?" řekl vykulený Alex.
" Nemyslíš, že si to tak nějak přehnal? Zachránila mi život a vám dvěma tím pádem taky."
Řekl jim mírně naštvaně a rozeběhl se za ní, ale nedohonil, tak se vrátil zpátky.
" To se ti zas ně co povedlo...." pověděl jim všechno co se uplynulé noci stalo.
" Tak to jsem, ale pěkně posral."
" JO to máš pravdu."
Než jim to všechno vypověděl už byli v jejich společném pokoji v podzemí. Pomalu se připravovali na spánek.
" Měli by jsme za ní pak v noci zajít. Docela by mě zajímalo, proč tak zbledla, když se dověděla to tví jméno."
" Jo tak to by mě taky."
" Ale stejně si se k ní zachoval hnusně, vždyť víš jak prvně reagoval Tom, ten na tom byl podstatně hůř." Promluvil Jerry.
" JO tak to máš pravdu já zkolaboval, byl jsem mimo dna dny."
" To je fakt, jsme z toho měli legraci pěkně dlouho."
" No a Sam byla docela v pohodě, jen trošku podrážděná." pověděl Tom
" To je fakt, budu se jí muset dneska omluvit."
"
To máš recht kámo a hlavně musíme zjistit co jí tak vykolejilo a zeptat
se ostatních, jestli jí sem můžeme vzít." Pověděl Jerry a lehl si do
postele.
"Taky by mě docela zajímalo co jí tak dostalo,
před tím se mi zdálo, že jí nedokáže vůbec nic rozhodit, když viděla
vás a mě byla docela fajn." Napodobil Jerryho a zalehl do postýlky.
" Jo to je pravda a teď dobrou kluci."
" Dobrou" odpověděli mu oba kamarádi naráz.