Mezi světlem a temnotou zůstaň sám sebou!

Tak tady máte další kapitolka, snad se bude líbit... :-)))))
Tentokrát bych jí chtěla věnovat, dvěma moc šikovným holčinám. Dneska mají vystoupení a abych ji dodala sebedůvěru a na důkaz toho, že jim držím palečky, jim ji věnuji.... :-)))
Přeji vám příjemné čtení :-))) Lightsoul

Šli mlčky, Sam byla pořád zahloubaná koho jí ten upír připomínal. Věděla, že ty zrzavé vlasy až do ruda se mu změnily až po přeměně na upíra.

Pro zatím to nechala být, popřemýšlí o tom zítra přes den teď jí zajímala něco úplně jiného.

" Eee můžu se vás na něco zeptat?" a podívala se na Toma a Teda.

Těm tak nějak došlo o jaký téma se jedná a to upírství.

" Jo tak se ptej." Pobídl jí Ted.

" Docela by mě zajímalo, jak to děláte s krví, musíte jí jíst nebo pít ne? Jinak by jste byli zesláblí nebo tak ne?" zeptala se jich docela by jí zajímalo na kolik knížky mluví pravdu.

Než stačili odpovědět ještě položila další otázku.

" A co je pravda v knížkách o upírech a vlkodlacích?" podívala se na Alexe a Jerryho. Ti se na ní usmáli, měla strach, že se jich to nějak dotkne, tak rychle dodala.

" Tím nemyslím něco proti vám jen mě to docela zajímá." Ti se na ní znovu usmáli.

" To je v pohodě, už jsme se divili kdy se zeptáš a trvalo ti to docela dlouho." odpověděl jí její bratr, ta se na něj ušklíbla, ostatní se začali smát.

" Tak to je fakt moc vtipný." A už snad po stý si setřela krev z roztrženého rtu.

" Že jo, no tak fajn teď ti něco řeknu o upírech." Ozval se Tom a stopl si po jejím levém boku a Ted k pravému.

" Takže, v knížkách se píše, že nás sluneční paprsky zabíjí, což je naprostá blbost, jen ho nemáme rádi, je nám na něm blbě, ale nějakou dobu na něm vydržíme.

Je tu rozdíl mi co nebažíme po vraždění a krvi, no to jsem asi blbě vysvětlil, mi krev samozřejmě máme rádi, ale prostě nám stačí zvířecí krev. No a mi vydržíme na světle delší domu než, ti krvelační upíří co vraždí hlavně za zábavou." Pověděl jí Tom a bedlivě ho poslouchala.

" Aha a jak je to s česnekem svěcenou vodou a já nevím čím?" oba se zas zasmáli.

" Jak tak koukám docela hodně čteš o upírech."

" Když se nudím, jsem hlavně na fantasy a scifi, jinak romány mě fakt nuda je to nuda a děs." A zaksichtila se což kluky rozesmálo.

" No jo, co se týče česneku, tak nás jen dráždí a víc naštve a co se týče svěcený vody jen strašně smrdí nic víc." To rozesmálo všichni kromě upírků, ti se šklebili.

" Kdyby jste věděli jak to páchne. Humus." Řekl jim Ted a odplivl si.

" Co se týče stříbra, to je docela v poho, jen když nám stříbrný kolíček píchneš do srdíčka, tak nám ho nezlomíš, ale rozpadneme se." Řekl smutně a Sam se ušklíbla.


" A jak je to s tou nesmrtelností?" to si Ted odfrkl.

" Tak jo je naprostá pí eee vlastně blbost." Ted se na něj zamračil.

" Máš štěstí." Řekl na oko naštvaně, ale ve skutečnosti se v duchu smál.

" Aha a jak to vlastně je a jak se můžeš stát upírem?" zeptala se teď Teda.

" Je to celkem jednoduchý to, že se můžeš stát upírem pokousáním není pravda, je ale jen z části. Většinou je to dědičný.

V dnešní době už máš, že upír má dítě s člověkem a dítě je normální člověk a pak to dítě si vezme člověka a je to upír, ale to je jen u nás, ti krvelační se páří jen upír s upírem a občas to i nepřežijí." odpověděl jí z části na otázku.

" Je tak to musí být orgie." A začnou se všichni smát.

" Tak takhle jsem nad tím ještě nikdy neuvažoval." dodá Ted a smějí se dál.

" To je vše o nás upírech, nechceš ještě na něco zeptat?" optá se jí ještě Ted.

" Ne to by mohlo stačit."

" Teda co se týče upírů a co je pravda o vlkodlacích?" zeptala se svého bratra Sam.

" To je složitý asi jako všechno jsou dva druhy vlkodlaků, stejně jako upírů. Jsou čistokrevní a
nečistokrevní." začal Alex.

" Aha a jak je to s tím, že když jsi vlkodlak a máš dítě eee s nevlkodlakem? Zeptala se bratra Sam. Ten se samozřejmě uchecht.

" Většinou to záleží kdo z rodičů je silnější a vyhraje." Tlemil se na ní jak pako.

" Tak to jsem si mohla domyslet a jak se stříbrem a tak?" tentokrát se radši zeptala Jerryho, jelikož její bratr si z ní dělal pořád legraci.

" Teoreticky a nás vlkodlacích se ví méně, ale jedno ti povím, nenávidím stříbro." Začne se smát.

" Čemu se jako směješ?" odpoví mu.

" Já?"

" A kdo jako jiný?" ta se začne smát ještě víc a prstem ukáže za sebe.

" Aha" a ušklíbl se, moc inteligentní odpověď.

" Můžeš mi stejně říct čemu se smějete?"

" No já se směji vám čtyřem, ale čemu oni tak to nevím." a začala se smát ještě víc, docela jí dostalo, jak se tak najednou začali tvářit upírci. Ti jen odsekli.

" My se smějeme jim." Sam jim odpoví.

" Ha, tak to mi došlo." Ti se tvářili, jako by jim ulítli včely.

" Počkat, tak mi to vysvětli, proč si se smála všem." Ta jen obrátila oči sloup.

" Jé no čemu asi."

" Jo holka, tak to netuším, by jsme se asi neptali ne?" zeptal se jí Jerry.

" Tak já vám to hold vysvětlím. Vy jste mi vysvětlovali, jak je to stou svěcenou vodou a vy se stříbrem no a tvářili jste se naprosto stejně směšně, už to chápete?" zeptala se jich, začali uvažovat a až asi po dlouhý minutě jim to došlo naráz.

" Ahá" ozvalo se čtyřhlasně.

" No to je dost."

Teď začala uvažovat, jestli se má Alexe zeptat na rodiče, jestli ještě žijí. Mezitím co přemýšlela porozhlédla se po krajině.

Momentálně byli na louce a za nimi končil les, který začínal u Samantina a jejich rodičů domu. Nebyl tak velký, jak se na první pohled zdál, ale je hodně hustý.

Jak šla po louce všímala si krtinců, dokonce zahlédla jednoho králíka a menší skupinku srnců. Teď nad ní právě proletěla sova. Nemohla si nevšimnout, jak se krajina po těch pár krocích za lesem změnila. Tak se zeptala, jak je to možné.

" Celkem jednoduše, tady začíná naše území." odpoví jí Ted.

" To je naprostá nádhera." a slastně si prohlíží, zvířata okolo.

" Jako by to tu ožilo." usmála a ostatní taky měli to tu moc rádi a proto chodili na lov zlých upírů neradi, necítili se tam moc hobře.

" Hele Alexi může se tě na něco zeptat?"

" Jo ptej se i když asi tuším na co se chceš zeptat." Sam si dodávala odvahu, měla strach co jí odpoví.

" Chtěl a bych se zeptat na rodiče." Tak a bylo to venku, docela se jí ulevilo, ale pořád měla strach jak jí odpoví.

" Jak bych to řekl, táta je na tom mizerně, před týdnem se ho napadli upíři, ubránil se, ale ošetřovatelé neví, jak dlouho vydrží." Než se Sam stačila zeptat, už jí odpovídal sám.

" Jo je vlkodlak." Sam to vůbec nevadilo, jen jí mrzelo, proč jí nechtěli, co jim udělala, tak se zeptala.

" A máma?"

" Ta je momentálně na lovu, jsi jí hodně podobná, divoká a přitom klidná." Sam se usmála a ještě něco jí pořád vrtalo hlavou, ale nevěděla jestli by věděl odpověď.

Alex poznal, že jí něco vrtá hlavou.

" Ptej se a neboj se naši už to ví dneska jsem s nimi o tom mluvil." To Sam zarazilo.

" Tak jo, chtěla bych se zeptat, jak je možný, že jsem vyrůstala u toho tyrana?" To zas zarazilo jeho.

" Já ti můžu říct jen něco zbytek ti poví za chvíli rodiče, už tam pomalu budeme. Jediné co vím, tak že tě někdo po narození unesl."