11.Kapitola
23. 11. 2007
Odkašlal si a začal dlouhé vyprávění, které začíná dobou, kdy on jeho žena Charlott a jeho právě zemřelí přátelé studovali na škole čar o kouzel.
„ Všechno už to začalo ve škole, já a Alex jsme byli nejlepší kamarádi na život a na smrt. Zažili jsme spolu spousty legrace, byli jsme na škole fakt něco, všechny holky nás zbožňovali.“
A zasněně se kouknul z okna a všechny holky v místnosti se na něj podívali dosti zajímavě. Po chvilce se na ně zase podíval nadechl se a pokračoval dál.
„ Jenže mi byli až po uši zamilovaný já do Charlott a Alex do Meri. Jenže ony námi opovrhovali a dělali nám naschvály.“
Usmál se a znovu se zadíval oknem ven a vzpomínal.
Pak se podíval na svojí ženu a usmál se na ní. Nadechl se a pokračoval dál.
„ Jenom že ony jediné si nás vůbec nevšímali a odmítali s námi jen prohodit slůvko. My dva jsme se před nimi furt předváděli. Tak to bylo skoro všechna roky na škole.
Alex byl sice pořád zamilovaný do Meri, ale za ta roky dokázal vystřídat sousty holek, ale já jsem nemohl pořád jsem myslel na Charlott, která stejně jako Meri na nás kašlali, byli zabraný pouze na učení a nic víc ani jiných kluků si nikdy moc nevšímaly.
Až jednou jsme jeli, na konci pátého a posledního roku na škole, na výlet. Jeli jsme do takové menší kouzelnické vesničky, byla proslulá svými krámky a různými vynálezy, všichni známí kouzelníci a čarodějky zde žily a prodávali tam své vynálezy.
Některé pro maminky, které mají malé dítě, pro důchodce pro dospívající děti no prostě na co dokážeš vzpomenout. Vždycky se to, tak bylo, že se jelo v pátém ročníku do té vesničky, která se jmenuje Village, prostě vesnice.
Všechno probíhalo, jako vždy v pohodě, nakupovali jsme jak o závod, viděli jsme věci, na které jsme za těch pět let ani nabyli připravený, bylo tam moc pěkný a dozvěděli jsme se tam i spousty zajímavých věcí.
Až se stala ta osudná událost.
Objevila se tam taková skupina kouzelníků. Právě ti zabili Monice rodiče“
Těžce si oddechl, strašně ho to bolelo, ztratil svého nejlepšího přítele, měl ho rád jako bratra, kterého nikdy neměl, celá jeho rodina.
Jeho matka zemřela při porodu a jeho otec se z toho nemohl vzpamatovat, tak začal pít a když se jednou hodně pozdě večer vracel domů srazilo ho auto. Bylo mu deset a do svých patnácti let než nastoupil do kouzelnické školy, žil u své tety.
El se k němu přitáhla a navzájem se pevně objímali.
Nadechla se pokračoval dál ve svém dlouhém vyprávění.
„ Všechno už to začalo ve škole, já a Alex jsme byli nejlepší kamarádi na život a na smrt. Zažili jsme spolu spousty legrace, byli jsme na škole fakt něco, všechny holky nás zbožňovali.“
A zasněně se kouknul z okna a všechny holky v místnosti se na něj podívali dosti zajímavě. Po chvilce se na ně zase podíval nadechl se a pokračoval dál.
„ Jenže mi byli až po uši zamilovaný já do Charlott a Alex do Meri. Jenže ony námi opovrhovali a dělali nám naschvály.“
Usmál se a znovu se zadíval oknem ven a vzpomínal.
Pak se podíval na svojí ženu a usmál se na ní. Nadechl se a pokračoval dál.
„ Jenom že ony jediné si nás vůbec nevšímali a odmítali s námi jen prohodit slůvko. My dva jsme se před nimi furt předváděli. Tak to bylo skoro všechna roky na škole.
Alex byl sice pořád zamilovaný do Meri, ale za ta roky dokázal vystřídat sousty holek, ale já jsem nemohl pořád jsem myslel na Charlott, která stejně jako Meri na nás kašlali, byli zabraný pouze na učení a nic víc ani jiných kluků si nikdy moc nevšímaly.
Až jednou jsme jeli, na konci pátého a posledního roku na škole, na výlet. Jeli jsme do takové menší kouzelnické vesničky, byla proslulá svými krámky a různými vynálezy, všichni známí kouzelníci a čarodějky zde žily a prodávali tam své vynálezy.
Některé pro maminky, které mají malé dítě, pro důchodce pro dospívající děti no prostě na co dokážeš vzpomenout. Vždycky se to, tak bylo, že se jelo v pátém ročníku do té vesničky, která se jmenuje Village, prostě vesnice.
Všechno probíhalo, jako vždy v pohodě, nakupovali jsme jak o závod, viděli jsme věci, na které jsme za těch pět let ani nabyli připravený, bylo tam moc pěkný a dozvěděli jsme se tam i spousty zajímavých věcí.
Až se stala ta osudná událost.
Objevila se tam taková skupina kouzelníků. Právě ti zabili Monice rodiče“
Těžce si oddechl, strašně ho to bolelo, ztratil svého nejlepšího přítele, měl ho rád jako bratra, kterého nikdy neměl, celá jeho rodina.
Jeho matka zemřela při porodu a jeho otec se z toho nemohl vzpamatovat, tak začal pít a když se jednou hodně pozdě večer vracel domů srazilo ho auto. Bylo mu deset a do svých patnácti let než nastoupil do kouzelnické školy, žil u své tety.
El se k němu přitáhla a navzájem se pevně objímali.
Nadechla se pokračoval dál ve svém dlouhém vyprávění.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář