12.Kapitola
23. 11. 2007
„ Všichni se rychle rozutekli a nasedli rychle do autobusu, kterým jsme přijeli. Už jsme seděli v autobuse, když jsme to zjistili Meri s Charlott, to nestihli a oni je obklíčili.
Strašně jsme se naštvali rychle jsme vyběhli z autobuse a nevnímali volání našich spolužáků a profesorů. Běželi jsme jim pomoct, jak jsme byli naštvaní metali jsme na ně jednu kletbu za druhou, všechna které nás v této situaci napadli.
Měli jsme velký štěstí, že neměli tekou zásobu kleteb jako mi. Všechny jsme omráčili a zabezpečili proti přenášení.
My čtyři a další tři žáci jsme chodili na škole na speciální obor. Specializace na boj proti temným kouzelníkům a čarodějkám.
Nejenže jsme byli cvičeni na boj, ale také na léčitelství.
Všichni už odjeli v autobuse kouzelnicky upraveným, mi jsme se neměli jak dostat zpátky, zkoušky z přenášení se měli dělat až další týden, nějaký ten základ jsme si měli už nastudovat předem, ale přenést se rovnou by bylo velké riziko.
Bojovníky jsme tam nechali pomaluje vyléčili. Řekli jsme jedné rodině co bydlela nejblíže, aby zavolali někoho kdo je přenese do vězení.
Než jsme se dostali do školy jsme se všichni spřátelili.“
Zase se podíval po ostatních a ušklíbl se nad vzpomínkou co spolu za ten krátký čas prožily. Rychle pokračoval, aby už to měl za sebou.
„ Ve škole nás přivítali, udělali nám na počest velkou oslavu. Na oslavě jsme se pořádně zřídili a začali jsme spolu chodit.
Všichni nás považovali za hrdiny. Věděli, jak se nám povedlo odzbrojit a spoutat bojovníky i členové řádu Býlích růží , je to skupina bojující přímo proti Bojovníkům temnoty.“
Vysvětlil El a Monice, ony na to že to pochopily jen kývly hlavou. No a Johan pokračoval dál.
Strašně jsme se naštvali rychle jsme vyběhli z autobuse a nevnímali volání našich spolužáků a profesorů. Běželi jsme jim pomoct, jak jsme byli naštvaní metali jsme na ně jednu kletbu za druhou, všechna které nás v této situaci napadli.
Měli jsme velký štěstí, že neměli tekou zásobu kleteb jako mi. Všechny jsme omráčili a zabezpečili proti přenášení.
My čtyři a další tři žáci jsme chodili na škole na speciální obor. Specializace na boj proti temným kouzelníkům a čarodějkám.
Nejenže jsme byli cvičeni na boj, ale také na léčitelství.
Všichni už odjeli v autobuse kouzelnicky upraveným, mi jsme se neměli jak dostat zpátky, zkoušky z přenášení se měli dělat až další týden, nějaký ten základ jsme si měli už nastudovat předem, ale přenést se rovnou by bylo velké riziko.
Bojovníky jsme tam nechali pomaluje vyléčili. Řekli jsme jedné rodině co bydlela nejblíže, aby zavolali někoho kdo je přenese do vězení.
Než jsme se dostali do školy jsme se všichni spřátelili.“
Zase se podíval po ostatních a ušklíbl se nad vzpomínkou co spolu za ten krátký čas prožily. Rychle pokračoval, aby už to měl za sebou.
„ Ve škole nás přivítali, udělali nám na počest velkou oslavu. Na oslavě jsme se pořádně zřídili a začali jsme spolu chodit.
Všichni nás považovali za hrdiny. Věděli, jak se nám povedlo odzbrojit a spoutat bojovníky i členové řádu Býlích růží , je to skupina bojující přímo proti Bojovníkům temnoty.“
Vysvětlil El a Monice, ony na to že to pochopily jen kývly hlavou. No a Johan pokračoval dál.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář