13.Kapitola
26. 11. 2007
„ Jen tak mimochodem, já Meri, Charlott a Alex. Ředitel školy si nás na konci roku nechal zavolat, byl to mimochodem bratr velitele řádu Býlích růží, zeptal se nás jestli by jsme se nechtěli stát členy této skupiny.
My jsme ani minutku neváhali, byli jsme ve škole hodně dobrý, už jsme měli nějaký zkušenosti, ale ne moc.
Na závěrečný zkoušky jsme se připravovali jako nikdy jindy, učili jsme se dlouho do noci a brzy ráno jsme chodili běhat a posilovali jsme si fyzičku, která je také třeba, při kouzlení hodně náročných kouzel.“
Chvilku si všechny prohlížel a napil se džusu, který mu před chvilkou přinesla jeho žena, byl jí moc vděčný z toho mluvení mu začalo škrabat v krku.
El s Monikou byly bledý, jak čerstvě napadlý sníh.
.................................
El nemohla uvěřit svým vlastním uším, splnil se jí její sen, patřila do světa kouzel prakticky od narození, ale nevěděla to. Hodně jí mrzelo, že jí to rodiče ne řekli, bylo jí z toho smutno. Řekli jí to a Monice jenom kvůli tomu, že zemřeli dva báječní lidé.
Také jí mrzelo, že nemohla říct Monice, je to její nejlepší kamarádka, jsou jako sestry trávily spolu skoro všechen volný čas a byli sponu i ve škole, jezdili s celou rodinou k moři a na různé výlety o prázdninách.
..................................
Monika to nemohla rozdejchat, její rodiče byli kouzelníci a byli členové organizace, která bojovala proti temnotě. Bylo jí hrozně od okamžiku, kdy se vrátila z Pohyblivé a viděla sví rodiče ležet s mrtvolně bledou pokožkou. Strašně jí to zasáhlo, její rodina stejně jako Eliina rodina mezi ty šťastné.
Co si pamatuje vždy byli všichni šťastný a v jeden den se jí zhroutí celý svět. Byla vděčná za svojí nejlepší kamarádku a její rodiče. Nenahradí jí sice její praví rodiče, ale měla je moc ráda stejně, tak jako El.
............................
John dopil sklenici s džusem a znovu spustil.
„ Po škole jsme se aktivně zapojili do boje......“
Vyprávěl o tom, jak se stále učili, aby mohli pomáhat lidem. Přidali se k Řádu, všichni měli velikou radost.
Se všemi z Řádu se spřátelili měli se všichni navzájem rádi, společně pomáhali lidem, jak těm co neuměli kouzlit, tak těm co kouzlit uměli, ale nedokázali by se sami ubránit, stali se postrachem Bojovníků Temna.
Lidi je měli rádi, jak z Řádu, tak jiní kouzelníci. Mělo to s stinné stránky, Bojovníci po nich šli, jak slepice po flusu, proto se stále více zdokonalovali.
Bojovníci je nenáviděli, vlastně celí Řád, ale hlavně naší čtyřku. Pokoušeli je chytit do různých pastí, ale vždy se z nich dostali. Sice občas s dost vážnými zraněními, ale vždy se úspěšně uzdravily.
Jen u Meri po nějaké době zjistili, že se uzdravuje mnohem rychleji než ostatní, bylo jim to divné. Připravili po společné dohodě lektvar, který vám ukáže vaše předky. Zjistili, že Meri je nepřímím potomkem Merlina a jeho ženy, která se obětovala pro vyšší dobro .
Když se k tomuto tématu dostal John, El po dlouhé době promluvila.
„ Tak proto“, zašeptala, ale jelikož v té době se John nadechoval, jí všichni uslyšeli.
Než se stačil kdokoliv na něco zeptat vletěl do pokoje Eliin Ostříž.
Posadil se vedle El a důkladně se jí prohlížel poznal, že se něco děje, doťapkal jí do klína a tam se usadil, prohlížela si ho a začala ho hladit.
Všichni kromě Williama se na ní koukali dost vykuleně, jako prví promluvila její mamka.
„ El co to prosím tě je?“
„ Ostříš lesní “ pověděla.
„ Jo, tak to poznám sama, co dělá na tobě?“
„ No, to je můj nevej kamarád, jsem si ho koupila na Pohyblivej“ a zářivě se na svojí matku usmála.
„ Ježiš a to si sis nemohla koupit něco normálního? “ řekla dosti zoufalým hlasem z dravců měla totiž děsnou hrůzu.
„ A co je podle tebe normálního, vždyť koukej, jak je roztomilej?“ podívala se na ní usmála se a podivně jí zajiskřilo v očích.
„ Ježiši, já nevím kočku, sovu, křečka myš, je jich spousta“
„ No najednou, ale když jsem chtěla nějaký zvíře dřív, tak to nešlo, ale najednou, proč bych si měla kupovat nějaký normální zvíře, když ani jí sama nejsem normální.“
William jejich rozpravu poslouchal a jelikož, její narážku na to, že není normální pochopil, narozdíl od ostatní se začal smát.
My jsme ani minutku neváhali, byli jsme ve škole hodně dobrý, už jsme měli nějaký zkušenosti, ale ne moc.
Na závěrečný zkoušky jsme se připravovali jako nikdy jindy, učili jsme se dlouho do noci a brzy ráno jsme chodili běhat a posilovali jsme si fyzičku, která je také třeba, při kouzlení hodně náročných kouzel.“
Chvilku si všechny prohlížel a napil se džusu, který mu před chvilkou přinesla jeho žena, byl jí moc vděčný z toho mluvení mu začalo škrabat v krku.
El s Monikou byly bledý, jak čerstvě napadlý sníh.
.................................
El nemohla uvěřit svým vlastním uším, splnil se jí její sen, patřila do světa kouzel prakticky od narození, ale nevěděla to. Hodně jí mrzelo, že jí to rodiče ne řekli, bylo jí z toho smutno. Řekli jí to a Monice jenom kvůli tomu, že zemřeli dva báječní lidé.
Také jí mrzelo, že nemohla říct Monice, je to její nejlepší kamarádka, jsou jako sestry trávily spolu skoro všechen volný čas a byli sponu i ve škole, jezdili s celou rodinou k moři a na různé výlety o prázdninách.
..................................
Monika to nemohla rozdejchat, její rodiče byli kouzelníci a byli členové organizace, která bojovala proti temnotě. Bylo jí hrozně od okamžiku, kdy se vrátila z Pohyblivé a viděla sví rodiče ležet s mrtvolně bledou pokožkou. Strašně jí to zasáhlo, její rodina stejně jako Eliina rodina mezi ty šťastné.
Co si pamatuje vždy byli všichni šťastný a v jeden den se jí zhroutí celý svět. Byla vděčná za svojí nejlepší kamarádku a její rodiče. Nenahradí jí sice její praví rodiče, ale měla je moc ráda stejně, tak jako El.
............................
John dopil sklenici s džusem a znovu spustil.
„ Po škole jsme se aktivně zapojili do boje......“
Vyprávěl o tom, jak se stále učili, aby mohli pomáhat lidem. Přidali se k Řádu, všichni měli velikou radost.
Se všemi z Řádu se spřátelili měli se všichni navzájem rádi, společně pomáhali lidem, jak těm co neuměli kouzlit, tak těm co kouzlit uměli, ale nedokázali by se sami ubránit, stali se postrachem Bojovníků Temna.
Lidi je měli rádi, jak z Řádu, tak jiní kouzelníci. Mělo to s stinné stránky, Bojovníci po nich šli, jak slepice po flusu, proto se stále více zdokonalovali.
Bojovníci je nenáviděli, vlastně celí Řád, ale hlavně naší čtyřku. Pokoušeli je chytit do různých pastí, ale vždy se z nich dostali. Sice občas s dost vážnými zraněními, ale vždy se úspěšně uzdravily.
Jen u Meri po nějaké době zjistili, že se uzdravuje mnohem rychleji než ostatní, bylo jim to divné. Připravili po společné dohodě lektvar, který vám ukáže vaše předky. Zjistili, že Meri je nepřímím potomkem Merlina a jeho ženy, která se obětovala pro vyšší dobro .
Když se k tomuto tématu dostal John, El po dlouhé době promluvila.
„ Tak proto“, zašeptala, ale jelikož v té době se John nadechoval, jí všichni uslyšeli.
Než se stačil kdokoliv na něco zeptat vletěl do pokoje Eliin Ostříž.
Posadil se vedle El a důkladně se jí prohlížel poznal, že se něco děje, doťapkal jí do klína a tam se usadil, prohlížela si ho a začala ho hladit.
Všichni kromě Williama se na ní koukali dost vykuleně, jako prví promluvila její mamka.
„ El co to prosím tě je?“
„ Ostříš lesní “ pověděla.
„ Jo, tak to poznám sama, co dělá na tobě?“
„ No, to je můj nevej kamarád, jsem si ho koupila na Pohyblivej“ a zářivě se na svojí matku usmála.
„ Ježiš a to si sis nemohla koupit něco normálního? “ řekla dosti zoufalým hlasem z dravců měla totiž děsnou hrůzu.
„ A co je podle tebe normálního, vždyť koukej, jak je roztomilej?“ podívala se na ní usmála se a podivně jí zajiskřilo v očích.
„ Ježiši, já nevím kočku, sovu, křečka myš, je jich spousta“
„ No najednou, ale když jsem chtěla nějaký zvíře dřív, tak to nešlo, ale najednou, proč bych si měla kupovat nějaký normální zvíře, když ani jí sama nejsem normální.“
William jejich rozpravu poslouchal a jelikož, její narážku na to, že není normální pochopil, narozdíl od ostatní se začal smát.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář