20. - Příběh o životě
No a je tu další kapitolka ke Světlu. Tak jen doufám že se vám bude
líbit. Chtěla bych jí hlavně věnovat Andy, ale také i Wastow a dalším
co mojí povídku čtou. :-)
Tak jo dejte se do čtení :-)
Lightsoul. :-))
" Jsou mrtvý a Eliiny rodiče mě adoptovali." Tak to ho dostalo
viditelně zbledl a rychle si sedl na jednu židli, která se nacházela v
místnosti.
" Tak proto." Řekne jen .
" Co jen proto?" Ale byl moc zamyšlený než, aby pořádně vnímal.
" Co, co jen proto?" holky se na sebe podívali.
" Co, co jen proto, tak to by jsi snad měl vědět ty ne?" Ten se na ně jen nechápavě podívá.
" Co bych měl vědět?" Tak a teď na něj holky koukali, jak na vola, podle nich momentálně i byl.
"Tak jo znovu Corny ti řekla, že její rodiče umřeli a ty si na to řekl, tak proto. Už to chápeš."
Zeptá se ho El, ale ten dál kouká do blba, o něčem hodně přemýšlí.
Pořád si dokola říkal:"Tak proto."
" Musím uznat, že ho to vzalo mnohem víc než mě." Řekne hodně naštvaně Corny.
Mezitím Eric vstal ze židle a pochodoval po místnosti a holky se na něj koukali. El starostlivě a Corny opovrženě.
" Možná, že by jsme si to měli nechat vysvětli a pak se to možná vysvětlí."
" Tak tomu já už nevěřím, jak to že já ani ty o něm, nic nevíme, to
by mi snad rodiče řekli, že mam strejdu ne?" Na tom něco je, pomyslela
si El.
" To že o něm nemluvily mělo nějaký důvod a hodně velký, taky by mě
zajímalo, jak se sem dostal a tak, ale to musíme počkat až se konečně
uklidní víš?" Řekne už poměrně naštvaně El.
"No promiň, že si o něm myslím, že je to absolutní cvok? Jak mu můžeme
věřit, když ho ani neznáme a já už nevím co prostě, jak mu můžeš věřit,
hned jak řekne, že je můj strýc?"
To už je, ale pořádně vytočená i Corny.
" Tak jo já vám to vysvětlím a po tom můžeme jít nahoru a zeptat se
svých rodičů, všechno co vám řeknu vám potvrdit nemůžou, ale značnou
část jo." Řekne jim Eric, který se už ze šoku dostal.
Tak kde byl než se dostal do tohoto domu a do této dimenze, byl v zemi, kde plynul čas jinak než zde.
Nezestárl tam, ale prožila tam hodně moc let, jak dobrých tak zlých, jak za dob válek, tak za dob míru.
Jediné co ho drželo při životě a smyslech bylo to, že až nastane jeho čas vrátí se zpět k své rodině.
To bylo to jediné co mu řekli, po tom co ho unesli a odvlekli do
jiného světa, dimenze. Kde vládl středověk, muži zde bojovali meči a
ženy neměla žádná práva.
Stal se rytířem bojoval pro lid, ze začátku bojoval spolu se svým
vladařem, který ho pasoval na rytíře, ale po tom co se dozvěděl.
Se mu otočil zády a stal se vyhnance, ale dobrým a chudým lidem pomáhal stále, jak jen mohl.
Stal se z něj ten největší bojovník a nikdo ho nedokázal porazit, jeho jméno zde bylo Velký neznámý.
Velký proto, že ho nikdo nedokázal porazit a anebo jen remízovat a to jen jeho nejlepší přítel, který nedávno zemřel.
A neznámí proto, že o něm nikdo nic nevěděl odkud pochází a kdo je.
Nestárl a to je udivovalo, tehdejší panovník ho odsoudil za kacířství a
kdyby ho chytili upálili by ho za čarodějnictví. Jenže ho nikdy
nechytili.
Hůlku zde neměl tak se pokoušel čarovat bez hůlky, ze začátku moc to moc nešlo, ale postupem času se učil, pomalu, ale jistě.
" Tak jo povídej, poslechneme si tě." Probere ho ze vzpomínek El.
" Jo jasně." A usmál se na ty dvě, sice hodně bolestně, ale přece.
" Asi abych začal hned od začátku co?" Řekne, moc se mu do toho
vyprávění nechce, některé vzpomínky jsou hodně bolestné, ale když už to
slíbil nic jiného mu nezbývalo.
" To by bylo nejlepší." Usměje se na něj El, aby mu dodala odvahu k vyprávění.
" Tak jo. Když mi bylo 15 normálně stejně jako bratr jsem nastoupil do
školy. Tam jsme se docela odcizily, ale ne zas až tak moc, stále jsme
si všechno říkali.
Po dokončení prvního ročníku odjeli jsme domů, prázdniny jsme si
užívali, jak to jen šlo a přijel dokonce i jeho nejlepší kamarád John,
tvůj otec." Řekne a podívá se na El, která stejně jako Corny pečlivě
poslouchají.
" Byli to naše nejlepší prázdniny dokonale jsme si je užívali, ale všechno jednou končí v den mích a bratrových narozenin.
Najednou jako by vše zmrzlo, jen já a brácha jsme se mohli dýchat,
hýbat já nevím jak to popsat, ale byl to hodně zvláštní pocit.
Ta žena nám řekla, že až budu temnota nejvyšší jeden nás bude učit, ale
dál to nedopověděla. Najednou se objevili, postavy v černých pláštích.
Bratra hned omráčili a v tu chvíli se všichni začali pohybovat, ale zase se zasekli, ale tentokrát vyděšením.
Brácha nežel nehybně na zemi a ně jedna z postav drží a hůlkou mi míří
na hlavu. Mamka s taťkou se pokoušeli něco udělat, ale bylo jich moc a
navíc měli první tah a to bylo překvapení.
Někteří vůbec sebou neměli hůlku. Strhl se boj, když v tom ně přenesli a já se objevil v kruhové místnosti.
Z té místnosti mě poslali do nějaké divné dimenze, byla stejná jako
tato, ale rychle jsem stárl a bylo to tu divné takové hodně temné.
Naučil jsem se tu pár hodně temných kouzel, po dvou týdnech jsem se zase objevil v té kruhové místnosti.
V ní jsem se od těch divných lidí dověděl, že mě unesli přesně před 4
roky a mě je přesně 20 let. V tuto dobu můj bratr měl vycházet školu.
Poslaly mě zase do jiné dimenze, kde jsem se měl učit a až bude ta správná doba vrátím se zpět.
Této dimenze byla jiná jakoby u nás, ale ve středověku a stejně to tam
bylo jiné. Učil jsem se boji s mečem a na blízko, brzy po tom jsem se
stal rytířem.
Věrným a všichni mě uctívali, ale přesto mi tom něco nehrálo. Jednou
jsem omylem uslyšel rozhovor mezi panovníkem a jeho první rádcem.
Chtěl spáchat nehorázný zločin a mě do toho namočit. To mě hodně
rozčílilo. Utekl jsem od tam tuď i s jeho penězi, které vydělal na
daních a obchody s otroky. Peníze jsem rozdal mezi chudé a otroky jsem
propustil.
Po tomto činu po mě šel ještě víc než před tím. Já jsem se musel naučit
bránit líp než kdykoliv předním. Musel jsem dělat věci za které nejsem
pyšný.
Poznal jsem tam muže mého nejlepšího přítele, kterého před pár dny zabil před mýma očima panovník, který za tento čil zaplatil životem."
Poslední větu řekl hodně nenávistně až se holky docela hodně
vyděsily, až vyskočily ze židlí a šli na druhý konec místnosti, ale než
tam došli už se uklidnil a pokračoval dál ve svém vyprávění.
" Po tom co jsem ho zabil jsem se, se zase objevil v té kruhové místnosti a dověděl jsem se konečně kdo jsou ti lidé.
Byli to Osudy, osudy jednotlivých dimenzí, které chtěli zlepšit a
pomoci jim od nadvlády a nebo temnoty. Také jsem se dověděl vše co mi
ten den co mě unesli chtěla říct ta žena mě a mému bratru.
Mám se stát učitelem, vás dvou a naučit vás vše co umím, kouzla to není
vše co v této válce je potřeba. Nejsou jen kouzelníci, ale i lidé bez
kouzel.
Teď bych se vás jen chtěl jen zeptat na něco můžu?" Holky byli docela
vyvedený z míry, ale během vyprávění mu konečně obě uvěřili, jak
Elizabeth, tak Corny.
" Jo jasně jen povídej." Řekla Corny.
" Chtěl sem se vás zeptat jestli by jste byli ochotny se ode mě učit.
Do konce prázdniny bych vás učil já a kouzla by jste se učily ve škole
s rodiči a pokusím se nějak zařídit, aby mě tam vzali taky."
Podívali se na sebe a obě naraz řekli.
" Bereme."
Všichni tři se navzájem podívali do očí a usmáli se na sebe. To nebude
vztah učitele a žáků, ale přítel, který umí něco navíc než jeho přátelé
a bude je učit, aby byli lepší.
" Tak jo jen bych se ještě chtěla zeptat co nás asi tak budeš učit?
Pochopila jsem, že boj s mečem a nablízko, ale jak tak tu vidím všechny
ty zbraně, tak to nebude vše."
" To máš pravdu El budu vás učit, jak si řekla boj na blízko a mečem,
ale to zdaleka není vše, pak střelbu kuší, lukem, klackem a střelbou
lidských zbraní."
Tak a to je vyvedlo z míry.
" Jo a ještě všechny bojová umění."
To je dostalo ještě víc, obě si na to museli posadit na židle, tak a mají po užívání si prázdnin.
" Ericu to myslíš vážně?" Zeptá se ho se strachem v očích Corny, než odpověděl bylo jí a El jasný, že to myslí vážně.
" Ale jasně že to myslím vážně, ale nebojte snad si nemyslíte, že nás
budu, tak mučit. Snad si nemyslíte, že nemam rád srandu je mi dvacet, i
když jsem žil déle, ale je a po tom co jsem prožil bych si rád taky
něco užil."
A mrknul na obě a těm se trošku ulevilo.
" Erici nemyslíš si, že by bylo dobré o tobě říct rodičům, myslím si že si to taky zaslouží se to dovědět."
Pověděla mu El ona věděla, že zase vyprávět svůj příběh není pro něj
moc příjemná věc, ale zase si to její rodiče zaslouží vědět.
" Tak jo jdeme." Řekl stroze a pošťouchl Corny, která stála před ním.
" No jo vždyť už jdu." Řekne, mírně naštvaně, ale doopravdy naštvaná
není a mrkne na El, která jí to oplatí a obě se na sebe usmějí.
Dojdou do obývacího pokoje, kde se nacházeli oba dva hledaní lidé. V
první chvilce nemohli uvěřit, ale pak Erica uvítali s otevřenou náručí.
Ten jim zase na oplátku převyprávěl tento den už podruhé svůj příběh.
Po dokončení vyprávění se navečeřeli. Po jídle mu zařídili pokoj, který
je naproti přes chodbu holčiných pokojů.
Když byl pokoj zařízený popřáli si dobrou noc a zalezli si do postelí.