24. - Spojení duší
El byla moc šikovná, rychle chápala a musela uznat, že měl Alex pravdu takhle to lépe chápala. Tři hodiny si dělala poznámky a učila se boji s mečem. Pak jí už Alex vyhnal do postele, popřáli si dobrou noc a obá usnuli s pocitem štěstí, z jejich nového a hodně pevného přátelství, které nic nezničí.
Když se ráno probudila, bylo překvapivě brzy na to, že šla spát takhle dlouho. Alex jí pozoroval svým ostrým pohledem.
"Dobré ráno", pozdravil El.
"Dobré, jak jsi se vyspal?"
"Dobře, ale ještě jsi mi včera neřekla co tě trápí."
"To je pravda" a se smutným obličejem vylezla z postele.
"Počkej chvilku já se převlíknu, aby pak neměl Eric keci jo."
"Dobře, ale pospěš."
Tryskem vběhla do koupelny kde se umyla, učesala a vyčistila zuby, skočila na toaletu a během 15minut už byla zpět ve svém pokoji a hledala ve své skříni co si vezme na sebe. Nakonec se rozhodla pro černé kalhoty a tmavě modré tílko, k tomu si vedle připravila červené tepláky na trénink, aby si je po snídani mohla rychle převléci.
"Tak co povídej co máš na srdci."
"Mam strach, že to nezvládnu, nejsem bojovný tip jako mí rodiče, nikdy nebudu moct nikoho zabít, ale budu muset jelikož by tu nastala temnota. Je pravda, že mam fotografickou paměť a dokážu si boj nebo souboj jakoby vyfotit a zapamatovat, ale nejsem fyzicky nadaná, tak to prostě nedokážu stejně provést, to jsem si všimla včera, nejsem tak rychlá a mrštná, jak bych měla být. Vím, že i když bych trénovala každý den, tak mi to stejně moc nepomůže, sice budu na tom líp než teď, ale nikdy nebudu ta nejlepší, abych je mohla porazit," domluvila a smutně se mu podívala do očí.
"To co jsi řekla je z části pravda, ale něco se s tím dá udělat." řekl vážně a podivně se mu zajiskřilo v očích.
Když v tom na ní ze zdola volá Eric, aby se šla nasnídat, aby se mohli pustit do tréninku.
"Utíkej večer to probereme jo?"
"Ale já to nevydržím, nechci nikoho zklamat."
"Neboj nikoho nezklameš a vydržíš."
Ještě jednou se na něj podívala, ale poznala, že z Alexe nic nedostane, tak vyrazila do kuchyně na nepoživatelnou snídani, kterou udělal Eric.
..............................
U El v pokoji:
"Myslím, že je to ten správný člověk, důvěřuji jí a myslím si, že by se nikdy nepřidala na temnou stranu aspoň z části splatím svůj dluh vůči světlé straně a doufám, že Tím vyrovnám i dluh vůči Mirandě. El je moc milá holka a je jí strašně podobná. Už jsem se rozhodl udělám to."
Alex se vznesl ze svého bidélka a vyletěl pootevřeným oknem ven.
...........................
V kuchyni se nacházel pouze Eric.
"Ahoj"
"Ahoj, kde je Cony?"
"Ta ještě spí, včera trénovala celý den na rozdíl od tebe, ty jsi si jen povídala s ptákem."
"Jakým ptákem, náhodou jsem se dověděla hodně zajímavých věcí o jeho životě."
"A to je jako co? Kolik sežral ve svém životě myší nebo co?"
"Ne o tom jak mu vyvraždili celou rodinu." Se slzami v očích vyběhla z kuchyně do svého pokoje, kde si vzala své poznámky ze včerejší noci a převlékla se.
Vběhla do zbrojnice kde si vzala luk a meč a běžela k jezeru, kde si začala bedlivě znovu pročítat poznámky, což nikdy nedělala, stačilo, když dávala pozor, ale chtěla všem dokázat, že není k ničemu.
Když si dočetla poznámky dala se do rozcvičky, používala jen cviky které jí poradil Alex ty co jí učil Eric na ty se vykašlala, je na něj pořádně naštvaná. Nezná jí a chová se k ní, jako by jí to bylo jedno, ale to tak není. Vždyť ona má strach, že všechny zklame a on tohle.
Po rozcvičce si vzala meč a přesně podle pokynů s ním začala, máchat, sekat a krýt se.
Jak byla naštvaná, tak postupně zrychlovala, opravdu jí to moc šlo o mnohem lépe než včera. Ani si nevšimla že jí pozoruje Alex. Po třičtvrtěhodině už nemohla, tak se svalila do trávy.
"Téda, tak to bylo fakt dobrý." El se vyděsila a nadskočila.
"Jéžiš tohle mi nedělej, víš jak jsem se lekla."
"Promiň, ale je to fakt něco. Je sice pravda, že to nebylo moc rychlí, ale už je to slušný."
"Děkuji"
"Taky na tom bylo poznat, že tě něco hodně naštvalo."
"Jo Eric, vyčítal mi ten včerejšek a něco v tom způsobu, že na to kašlu a že je mi to jedno."
"Aha, tak se na něj vykašli a aby se ti zlepšila nálado povím ti pro co jsem se rozhodl. Je takové kouzlo dá se použít jen u kouzelných zvířat a kouzelníků, což obojí máme. Rozhodl jsem se pro spojení našich duší."
"Cože?"
"Neboj není to jak to vypadá. Tím, že by jsme spojili naše duše, ty by jsi získala potřebnou rychlost, sílu a bystrý zrak a další schopnosti které mám, ale já bych ztratil dlouhověkost. Zemřel bych v dne tvé smrti."
To jí docela vyrazilo dech nikdy by jí nenapadlo, že by jí něco takového mohl nabídnou.
"Ale to přece nejde."
"Jde už jsem se takhle rozhodl, jsi moc milá dívka a důvěřuji ti. Jsi strašně podobná Mirandě a navíc, když se nám podaří zničit temnotu, bude to něco o čem jsem ani nedoufal a budu ti moc rád pomáhat a nic jiného kromě učení a tohoto mě nenapadlo. No a když se ti to nepovede a zemřeš v rozhodujícím boji, jsi jediná a poslední naděje a v temnotě, zabíjení a vraždění nevinných už bych znovu žít nedokázal."
"Tak jo ale co všechno to obnáší a stejně se mi to moc nezdá, ale máš zase pravdu."
"Všechno jsem už připravil, jelikož je dneska úplněk, tak to bude už dnes. Co se týče dalších schopností, budeš se umět měnit v ostříže, ale i v další zvířata, budeš mít stejný zrak jako já, sluch a další co se mě týká, pak dále se budeme moci kdykoli a kdekoli pomocí myšlenek spojit, jo a budeš se rychleji uzdravovat. Zbytek se dovíme postupem času, je to tím jak spojíme duše, máš třeba nějakou schopnost, ale jen v malé míře, že ti to ani nepřijde, ale tím že se spojíme se zvětší a nebo úplně zanikne."
El byla z toho hodně vykolejená, bude mít nového přítele bude to mnohem hlubší přátelství než s Corny, má jí moc ráda a svěřila by jí svůj život, ale tohle bude mnohem silnější. Je za to ráda Corny je opravdu moc hodná a milá kamarádka vždy jí se vším pomohla, ale nikdy a zrovna v téhle válce bude potřebovat rady od zkušenějších a starších i když ne zrovna lidí.
"Tak fajn mohl by jsi to všechno připravit? Já si půjdu ještě zastřílet, dát pár koleček a pak se vrhnu na nějaká kouzla, ale to asi až po obědě jo?"
"Dobře všechno připravím, tak běž."
Při obědě se jí Eric omluvil, ona mu řekla, že to chápe, ale stejní jí to stále mrzelo co jí řekl při snídani. Nabídl jí, že by se mohli vrhnout na nějakou tu rozcvičku a sport. Řekla mu, že už cvičila a teď se jde učit, jak Eric tak Corny se tvářili dosti překvapeně, ale to už neviděla, jelikož mířila do svého pokoje, kde strávila do večeře.
Po večeři už na ní v pokoji čekal Alex, že je vše připravené a mohou se na to v klidu připravit, ale to až v další kapitolce.
Po večeři už na ní v pokoji čekal Alex, že je vše připravené a mohou se na to v klidu připravit.
"Tak a co se přesně bude dít?"
"Jak jsem říkal, všechno jsem připravil.
Zjistil jsem, že jsi větrné a vodní podstaty, tak by bylo lepší kdyby se rituál dělal někde v přírodě a ještě k tomu u vody.
Nijak daleko to být nemůže, to by tví rodiče hned zjistili, že jsi zmizela a myslím, že by bylo lepší, kdyby se to hned nedověděli jestli souhlasíš."
"Taky si myslím, že je to dobrý nápad, ale teď to dopověz."
"Jo no vidíš odbočil jsem od tématu.
Tak dobře rituál uděláme tady u jezera, připravil jsem všechno jak pentagramy, tak symboly, které se toho týkají."
"Zbytek ti řeknu až tam, pomalu by jsme se měli jít připravovat."
Bylo půl dvanácté, když El s Alexem opouštěli společný pokoj.
Alex samozřejmě vylétl oknem ven, El se za ním podívala docela mu záviděla tu volnost létat.
Ten pocit kdy letí nad zemí a úžívá si jak výhledu, tak toho jak mu vítr pročesává pírka. Ještě malou chvilku se na něj koukala než vyrazila z pokoje ven.
Opatrně se podívala do Cornyho pokoje jestli spí a pak k Ericovi, který měl zlí sen, zmítal sebou na posteli.
"Bude se ho muset nikdy zeptat co se mu v noci zdá, není možné, aby měl stále noční můry." Pomyslela si El.
Její jedna z vlastností je, že má vždy starost o ostatní moc jí nezajímá, jak šťastná bude ona, ale hlavní jsou pro ní její přátelé a rodina.
Proto si jí všichni moc váží a mají jí rádi.
Dokáže obměkčit i sebe zatvrdlejší lidi.
Ráda pomáhá lidem pro pocit, že udělala něco správně.
Když ještě chodila na základní školu a netušila, že doopravdy existují kouzla, pomáhala spolužákům a kamarádům, které jedna školní partička šikanovala.
Ani nevíte jak jí za to byli ti lidé vděčný.
Proto také byla jedna z nejoblíbenějších a zároveň i nejnenáviděnějších lidí na škole.
Koukla se ještě do pokoje, kde pobývala Corny a pak už potichu kráčela po schodek dolů do přijímací haly.
Venku bylo moc příjemně, foukat příjemný teplý vítr a na nebi svítil úplněk a hvězdy, tak jasně, jak už dlouho ne.
Než došla k jezeru kochala se pohledem na tu krásu.
U jezera už na ní čekal Alex, byl už celý netrpělivý, ale na sobě nedal nic znát.
Na břehu jezera byly dva pentagramy, jeden větší a jeden menší.
Alex ještě řekl ať pomocí černého prášku, který byl v sáčku vedle jednoho z větších pentagramů.
Vedle něho byl ještě svitek vypadal hodně staře.
El ho opatrně rozvinula a pomocí černého prášku okolo pentagramů udělala potřebné symboly, které mají zpečetit jejich propojení duší.
Vše bylo připraveno těsně pět minut před půlnocí.
"Tak El teď se ještě budeš muset svléknout a budu tě muset udělat na tělo ještě pár pečetních znaků a pak i ty mě, to stíháme na čas."
Chvilku se jí to moc nezdálo, ale komu taky ne?!
Ale přeci jinam mu důvěřovala, nechala si udělat na tělo tři pečetní znaky, jeden na čelo, další na hrudník a poslední na záda, byly udělány, tak aby byly propojeny mezi sebou až k pečetním znakům uvnitř pentagramu.
Pak následovala El s pečetními znaky pro Alexe.
Alex jí přesně do podrobna vykládal co má dělat a pomocí telepatického spojení jí ukazoval i obrázky, jak přesně to má vypadat.
Půl minuty pře půlnocí už byli hotový.
Teď se usadili do poloh, které byli k rituálu potřeba, což bylo u El v tureckém sedu, Alex stál zpříma.
"Tak jo budeš opakovat po mně a pořádně se soustřeď, přesně jak jsem ti to říkal."
"Dobře," řekla potichounku, ale jelikož byl všude klid bylo jí dobře slyšet.
"Neboj to bude v pohodě."
"Ale co když se to zvrtne a obá zemřeme?"
"To se nestane."
"Jak to můžeš vědět?"
"Prostě to vím, věř mi."
"Dobře, ale mám opravdu velký strach."
"Já taky, ale musíme si věřit navzájem a bude všechno v pořádku."
"Dobře věřím ti."
"Já tobě taky" a začal pomalu a jasně odříkávat a El se k němu přidala.
Jak odříkávali, tak se pečetní symboly vyměnili, ty co měla El ve svém pentagramu se přesunuli k Alexovi a naopak.
Pak ty co měla El na holém těle se jí vpily do něj a to samé u Alexe, jen do z peří do těla. Při poslední odřeknutém slově se rozzářili tak jasným žlutým světlem, že museli zavřít oči a chránit si je.
Po nějaké době světlo zmizelo a Alex s El upadli do mdlob.
Oba se probudili zhruba hodinu před úsvitem.
"Ahoj"
"Ahoj, jak ti je?" zeptá se Alex El.
"Nějak divně, strašně mě bolí hlava."
"Jo tak to mě taky, měli by jsme si jít lehnout a pak to probereme, nějak teď nemam sílu myslet."
"A kdy tak jo že?" Alex se na ní ostře podíval, ale neměl síle jí něco říci, tak se jen namáhavě zvedl. Pokusil se vzlétnout, ale nešlo mu to.
El se také namáhavě zvedla měla co dělat, aby se udržela na nahou.
Pomalu došla k Alexovi opatrně ho zvedla a dala si ho na rameno.
Trvalo strašně dlouho než došla do svého pokoje.
Když konečně přešla práh svého pokoje odložila Alexe na noční stolek vedle své postele a sama zalehla do postele, kde hned usnula.
El se zdálo o životě Alexe, byl opravdu krutý, ale zase ty šťastné chvíle mu přála, ale bylo jich žalostně mámo proti těm krutým.
Zase Alexovi se zdálo o životě El, jak začala chodit, mluvit no prostě všechno.
Těmito sny se jejich vztah ještě více zpečetil, víc už to snad ani nejde.
Už mezi sebou nemají žádná tajemství.
Navzájem se chápali, jak se cítí.
Z čeho mají radost, z čeho mají strach, co by chtěli udělat a jaké jsou jejich sny.
Komentáře
Přehled komentářů
je to vážně super, ale chtělo by to další kapitolku, hodláš jí ještě někdy přidat, nebo už jsi s touhle povídkou sekla, jestli sekla, tak je to dost velká škoda :-(
super
(Klér, 3. 12. 2008 8:15)