25.- Nesváry a usmíření
6. 12. 2008
Navzájem se chápali jak se cítí. Z čeho mají radost, z čeho mají
strach, co by chtěli udělat a jaké jsou jejich sny. Ale přesto si byli
dále vzdáleni, na větší poznaní měli ještě zbytek života. Což je
otázka, jak dlouho to ještě bude.
Když se El probudila, no spíš jí probudila Corny se slovy:
"No tak už konečně vstávej! Eric je už tak dost naštvaný!,"El jen namáhavě otevřela oči a s tichým brbláním vešla do koupelny, kde si dala krátkou, ale osvěžující sprchu. Když se oblékala, všimla si menšího tetování na zádech. Docela jí to šokovalo, ale hned jí došlo jak k němu přišla.
"Rituál," řekla si potichu pro sebe a vyšla z koupelny.
Alex si El pečlivě prohlížel až řekl: "Jak se cítíš?"
"No pokud neřeším to jak mě třeští hlava, tak docela v pohodě a co ty?"
"To samé, asi by jsi už měla jít."
"Tak jo...." u dveří se ještě na Alexe podívá a řekne:
"Je mi moc líto co jsi prožil, doufám, že ti to vynahradím a budeš šťastný." Než se stačil vzpamatovat byla už El pryč, tak jen do prázdné místnosti pronesl: "Moc ti děkuji, Elizabeth."
....................
"Tak to je dost, že jsi tu konečně!,"vyštěkl na El Eric.
"Hm,"byla její celá odpověď.
"Hej El co je to s tebou ,vždy jsi byla taková zodpovědná a teď děláš tohle!"
"A co jako dělám? Ehm?"
"Jsi jiná, vůbec tě nezajímá co se s námi a s tímto světem bude dít!"
"Fakt si myslíš, že je to tak? Fakt jo? Tak víš co já ti něco povím a tobě Eriku taky, asi nevíte jaké to je když se vám během jednoho dne zvrtne život, takže nevíte jak dál, co? Chápu, že ty jsi to měl taky těžký, ale nikdo ti neřekl, že pokud zklameš, v podstatě uvrhneš celý svět do temnoty! Hodně pozitivní věc a nikdo se mě ani nezeptá jak se cítím!Chci to s Alexem probrat, jelikož byl jediný koho zajímá jak se cítím! Jestli si myslíte, že jsem z kamene, tak se mýlíte! Jestli jste si neuvědomili, tak věštby nejsou jediná věc co dokáží předpovědět budoucnost! Corny ty moc dobře víš co dokážu, vím co se stane dopředu. Mám takový strach jaký jsem ještě nikdy neměla. Chtěla jsem se prostě jen někomu vypovídat a hned je ze mě lajdák. Hm, tak to moc děkuji!"
Bez jídla odešla ven. Když vešla do kuchyně pro snídani, měla hodně velký hlad, ale po tom co jí tam řekli ji zcela přešla chuť k jídlu. Jak si to o ní můžou myslet? Dneska v noci spojila svojí mysl se zvířetem. Nikdy už nebude mít nějaké tajemství, bude mít přítele a někoho kdo jí bude snad vždy chápat. Což se teď o její nejlepší kamarádce říct asi nedá. Hodně ji s tím zklamala. Sice chápala, že to, jak se vyhnula prvním hodinám s Erikem mohlo vypadat jako ulejvání, ale pak si to přece nahradila a je pochopitelné, že když se učí do noci, bude unavenější než Corny. Celá naštvaná dorazila na cvičiště, kde chytla meč a začala s ním zuřivě máchat a bodat.
Po chvilce z ní vztek vyprchal a bylo na ní vidět, jak moc je unavená. Unaveně se skácela s velkým funěním do trávy vedle cvičiště.
"El co to provádíš?" po chvilce se ozval Alex.
"Nic!," utrhla se na něj, ale hned v ten moment jí došlo, že to neměla.
"Promiň Alexi, ty za nic nemůžeš."
"To je v pořádku, nechceš s tím pomoci?"
"Nevím jak, už se asi nezvednu, mám děsný hlad a takhle unavená jsem se ještě nikdy necítila."
"To zcela chápu, ale naučím tě pár tahů s mečem. Začneme pomalu a hlavně s dýcháním. To by ti pro začátek mohlo hodně pomoci, něco o tom už ode mě víš, ale teorie je něco jiného než praxe, co?"
"Dobře, jo a moc děkuji." Namáhavě se pomocí meče zvedla.
"Nemáš zač, ty jsi mi taky moc pomohla a přátelé si přece pomáhají, ne?" El se na něj jen usmála. Když se zvedla Alex jí pobídl:
"Místo tohohle meče si vyber jednu z katan, jsou mnohem lehčí. Když se s ní naučíš dobře zacházet, budou mít malou naději tě zabít." Bez námitek si vybrala jednu katanu se stříbrno-modrým pouzdrem. Opatrně vyndala katanu a postavila se doprostřed cvičiště.
"Tak jo, v podstatě vím co mám dělat, ale mohl by jsi mě navádět? Nevím co máš přesně v plánu."
"Moc rád"
"Mírně pokrč nohy, pravou nohu dopředu a výdech a nádech. Jedině na co se soustřeď je můj hlas a výdechy a nádechy. To hlavní je se pořádně uvolnit."
El pokrčila nohy a udělala přesně co jí bylo řečeno. Vnímala jen nádechy a výdechy nic jiného, ani si nevšimla, že na cvičiště přišly dvě osoby co si mysleli, že El na svůj životní úkol kašle.
V té chvíli, kdy Alex uznal, že je El dostatečně uvolněná, začal jí navádět co má dělat a radil jí jak na to.
"Pomalu, ale přesto elegantně švihni s katanou v oblouku, víc se uvolni a měj pořád zavřené oči." a dalšíma pokyny jí řídil.
Ze začátku jí to dělalo hrozné problémy, ale po nějaké době se dokonale vžila do role. Přece jen to bylo něco nového. Věděl jak přesní jí poradit, aby to nejrychleji a nejlépe pochopila.
Eric a Corny byli celý k nevydržení když to viděli. El se zavřenýma očima máchala do vzduchu mečem, ale ne jen tak, jak si zprvu mysleli. Mysleli si, že je naštvaná a že se jen tak uvolňuje a dostává ze sebe vztek, ale potom si všimli, že tahy mečem se po nějaké chvilce opakují. Bylo neskutečné, jak se zrychluje. Je pořád rychlejší a rychlejší.
..............
Eric na to koukal s neuvěřením jak jí to jde. On sám se to učil dlouhou dobu, měl učitele, ale El nikoho nemá. Nebo že by přece jen měla, pomyslel si Eric. Ale to přece není možné, aby jí učil ostříž, nebo jo? Teď už chápu proč jsme jí tak naštvali, ona se učila, ale jinak než jsem chtěl já, budu se jí muset omluvit.
...............
Corny se na ní koukala s velkým obdivem, velice jí mrzelo, že se na ní tak utrhla. Je to přece má nejlepší kamarádka, měla jsem vědět co se jí honí hlavou! Vždycky jsem to věděla, tak proč ne teď? Co se to se mnou děje? Byla jsem opravdu tak unešená, že budu umět s mečem kouzlit, střílet z luku a jiné věci, že jsem úplně zapomněla na svojí nejlepší kamarádku? Ne to není možné! Jak jsem něco takového mohla dopustit, vždy jsme si dokonale rozumněly a věřily. Jak mi teď bude moci dále věřit? Budu se jí muset omluvit. Za své jednání se přecejen nemůžu jen tak omluvit, ale to snad pochopí, uvažovala Corny a přitom ji obdivovala jak jí to jde. A pořád dokola si vyčítala jak se na ní utrhla při snídani.
................
El už se opět cítila hrozně unavená, když byla dokonale uvolněná a tahy mečem dělala pomalu, jako by se jí síly pomalu vracely do těla, ale jak zase zrychlovala, opět ji opouštěly. V tom Alex řekl: "Dost. To už by pro dnešek mohlo stačit."
El byla jako v transu, chvilku jí trvalo než se probrala. Když se rozhlídla, zjistila, že jí Eric s Corny pozorují. Chvilku si je prohlížela, pak zasunula katanu do pochvy a vrátila jí zpět na své místo. Ani nevěděla co má dělat, z jedné strany jí bylo líto co jim řekla, ale z druhé strany to tak cítila. Za ní to vyřešila Corny.
"Ehm El víš.. já.. ani nevím jak to říct..."
"Skus to říct, tak jak to je a jak to cítíš."
"Tak já se pokusím, víš el moc mě mrzí co jsem ti v kuchyni řekla. Ne nepřerušuj mě, já ti to musím všechno říct. Vím asi jsem se nechal moc unést vyhlídkou na to, že budu umět bojová umění s mečem a tak. Strašně moc mi to teď mrzí, ty jsi pro mě vždycky byla hlavní a teď jsem to takhle podělala. Myslela jsem si, že je si se na to vybodla a chtěla jsem to vzít za tebe. Moc mi to mrzí, teď vím, že to tak není a hlavně mě mrzí, že jsem si to kdy myslela. Moc se ti omlouvám."
El se na ní koukala a přemýšlela co na to říct, když v tom se jí v hlavě ozval Alex: "Ona to opravdu myslí vážně, cítím to."
"Já to taky cítím, jak je to možný?"
"Jedna z mích schopností."
"To jako fakt? Proč jsi mi o tom neřekl?"
"Nepovažoval jsem to za důležité. Víš proč jsem se rozhodl pro ten rituál?"
"Ne proč?"
"Cítil jsem z tebe, že se mnou jednáš jak s člověkem, ne se zvířetem, byla jsem ke mně vždy upřímná a nelhala jsi mi. Hlavní je, že jsi se rozhodla, že nikdy svůj úkol nevzdáš. Proto věřím že to zvládneš a nemusíš se bát svých vizí. Než se začneš ptát, ano i já mam tuto schopnost."
"Tak to je zajímavý a moc děkuji za důvěru."
Dál se už spolu nebavili.
"Corny nemáš se za co omlouvat, já chápu proč jste si to mysleli, ale prostě jsem to s nikým potřebovala probrat a rodiče jsou fuč. Tebe jsem s tím nechtěla zatěžovat, když jsem viděla jak jsi nadšená."
"Ty mě nikdy nezatěžuješ, jsi přece má nejlepší kamarádka a i sestra."
"No ale..."
"Příště mi to řekni, nechci aby se tohle nikdy ještě opakovalo."
"Tak jo dobře."
Chvilku se ne sebe jen tak koukaly a Alex El pověděl: "Tohle přátelství hodně vydrží, věř mi."
"Věřím a i když tě znám krátkou dobu, mam tě hodně moc ráda."
"I já tebe"
"Víš El i já bych se ti chtěl omluvit. Když jsem tě před chvilkou viděl co děláš s tou katanou bylo to až neuvěřitelný. Já osobně jsem se něco takového učil hodně dlouho a před tím jsem musel hodně cvičit. Jak jsi to dokázala?"
"Já ani sama nevím, jediný co vím, že za to všechno nemůžu jen já, ale i tedy Alex moc mi pomáhá a to on mi řekla jak na to. To on mě včera učil, jak se má držet mač, správný postoj a další věci co se týče lukostřelby a jiné."
"Cože?"
"Jo je to tak měl hodně krutý život a hodně toho umí."
"Aha a co přesně?"
"Jestli jsi si toho nevšiml, tak je kousek od tebe, tak se ho slušně zeptej a on ti to možná poví" a Alexe, který s začal v duchu smát.
"Ehm no možná později."
"Tak dobře, myslím, že se teď vrhnu na tu lukostřelbu a pak si dam pořádný oběd a co vy?
No jelikož máš dobrého učitele, tak my dva se vrhneme na ten boj s mečem. Pak to samí co ty a to je oběd. Co se týče práce po obědě, bych typoval na nějaké ty začátky bojového umění. Alex ti může radit a můžeš so to zkoušet spolu a Corny."
"To beru, tak já jdu na tu lukostřelbu."
"Jistě, tak zatím," rozloučila se El a mířila na jinou část jejich rozlehlé zahrady kde měli terče a jiné potřebné věci.
"Tak co mám dělat?," zeptala se El po tom, co si vybrala vhodný luk a stoupla si na čáru před jeden z terčů.
"Pořádně se podívej na terč, ulož si jeho obraz do paměti a pořádně se soustřeď na to jak se šíp zabodne přesně do středu terče. Když to budeš mít, pořádně se uvolni a opět si udělej naše dýchací cviky, zamiř a vystřel."
Než se rozhodla, že půjdu na oběd vystřílela hodně šípů, ale do středu se ještě netrefila, to chce velký trénink a píli. Ale hlavní je, že se aspoň trefila do terče.
Teď už vesele sedí v kuchyni a zaplňuje si již konečně svůj vyhládlý žaludek.
Když se El probudila, no spíš jí probudila Corny se slovy:
"No tak už konečně vstávej! Eric je už tak dost naštvaný!,"El jen namáhavě otevřela oči a s tichým brbláním vešla do koupelny, kde si dala krátkou, ale osvěžující sprchu. Když se oblékala, všimla si menšího tetování na zádech. Docela jí to šokovalo, ale hned jí došlo jak k němu přišla.
"Rituál," řekla si potichu pro sebe a vyšla z koupelny.
Alex si El pečlivě prohlížel až řekl: "Jak se cítíš?"
"No pokud neřeším to jak mě třeští hlava, tak docela v pohodě a co ty?"
"To samé, asi by jsi už měla jít."
"Tak jo...." u dveří se ještě na Alexe podívá a řekne:
"Je mi moc líto co jsi prožil, doufám, že ti to vynahradím a budeš šťastný." Než se stačil vzpamatovat byla už El pryč, tak jen do prázdné místnosti pronesl: "Moc ti děkuji, Elizabeth."
....................
"Tak to je dost, že jsi tu konečně!,"vyštěkl na El Eric.
"Hm,"byla její celá odpověď.
"Hej El co je to s tebou ,vždy jsi byla taková zodpovědná a teď děláš tohle!"
"A co jako dělám? Ehm?"
"Jsi jiná, vůbec tě nezajímá co se s námi a s tímto světem bude dít!"
"Fakt si myslíš, že je to tak? Fakt jo? Tak víš co já ti něco povím a tobě Eriku taky, asi nevíte jaké to je když se vám během jednoho dne zvrtne život, takže nevíte jak dál, co? Chápu, že ty jsi to měl taky těžký, ale nikdo ti neřekl, že pokud zklameš, v podstatě uvrhneš celý svět do temnoty! Hodně pozitivní věc a nikdo se mě ani nezeptá jak se cítím!Chci to s Alexem probrat, jelikož byl jediný koho zajímá jak se cítím! Jestli si myslíte, že jsem z kamene, tak se mýlíte! Jestli jste si neuvědomili, tak věštby nejsou jediná věc co dokáží předpovědět budoucnost! Corny ty moc dobře víš co dokážu, vím co se stane dopředu. Mám takový strach jaký jsem ještě nikdy neměla. Chtěla jsem se prostě jen někomu vypovídat a hned je ze mě lajdák. Hm, tak to moc děkuji!"
Bez jídla odešla ven. Když vešla do kuchyně pro snídani, měla hodně velký hlad, ale po tom co jí tam řekli ji zcela přešla chuť k jídlu. Jak si to o ní můžou myslet? Dneska v noci spojila svojí mysl se zvířetem. Nikdy už nebude mít nějaké tajemství, bude mít přítele a někoho kdo jí bude snad vždy chápat. Což se teď o její nejlepší kamarádce říct asi nedá. Hodně ji s tím zklamala. Sice chápala, že to, jak se vyhnula prvním hodinám s Erikem mohlo vypadat jako ulejvání, ale pak si to přece nahradila a je pochopitelné, že když se učí do noci, bude unavenější než Corny. Celá naštvaná dorazila na cvičiště, kde chytla meč a začala s ním zuřivě máchat a bodat.
Po chvilce z ní vztek vyprchal a bylo na ní vidět, jak moc je unavená. Unaveně se skácela s velkým funěním do trávy vedle cvičiště.
"El co to provádíš?" po chvilce se ozval Alex.
"Nic!," utrhla se na něj, ale hned v ten moment jí došlo, že to neměla.
"Promiň Alexi, ty za nic nemůžeš."
"To je v pořádku, nechceš s tím pomoci?"
"Nevím jak, už se asi nezvednu, mám děsný hlad a takhle unavená jsem se ještě nikdy necítila."
"To zcela chápu, ale naučím tě pár tahů s mečem. Začneme pomalu a hlavně s dýcháním. To by ti pro začátek mohlo hodně pomoci, něco o tom už ode mě víš, ale teorie je něco jiného než praxe, co?"
"Dobře, jo a moc děkuji." Namáhavě se pomocí meče zvedla.
"Nemáš zač, ty jsi mi taky moc pomohla a přátelé si přece pomáhají, ne?" El se na něj jen usmála. Když se zvedla Alex jí pobídl:
"Místo tohohle meče si vyber jednu z katan, jsou mnohem lehčí. Když se s ní naučíš dobře zacházet, budou mít malou naději tě zabít." Bez námitek si vybrala jednu katanu se stříbrno-modrým pouzdrem. Opatrně vyndala katanu a postavila se doprostřed cvičiště.
"Tak jo, v podstatě vím co mám dělat, ale mohl by jsi mě navádět? Nevím co máš přesně v plánu."
"Moc rád"
"Mírně pokrč nohy, pravou nohu dopředu a výdech a nádech. Jedině na co se soustřeď je můj hlas a výdechy a nádechy. To hlavní je se pořádně uvolnit."
El pokrčila nohy a udělala přesně co jí bylo řečeno. Vnímala jen nádechy a výdechy nic jiného, ani si nevšimla, že na cvičiště přišly dvě osoby co si mysleli, že El na svůj životní úkol kašle.
V té chvíli, kdy Alex uznal, že je El dostatečně uvolněná, začal jí navádět co má dělat a radil jí jak na to.
"Pomalu, ale přesto elegantně švihni s katanou v oblouku, víc se uvolni a měj pořád zavřené oči." a dalšíma pokyny jí řídil.
Ze začátku jí to dělalo hrozné problémy, ale po nějaké době se dokonale vžila do role. Přece jen to bylo něco nového. Věděl jak přesní jí poradit, aby to nejrychleji a nejlépe pochopila.
Eric a Corny byli celý k nevydržení když to viděli. El se zavřenýma očima máchala do vzduchu mečem, ale ne jen tak, jak si zprvu mysleli. Mysleli si, že je naštvaná a že se jen tak uvolňuje a dostává ze sebe vztek, ale potom si všimli, že tahy mečem se po nějaké chvilce opakují. Bylo neskutečné, jak se zrychluje. Je pořád rychlejší a rychlejší.
..............
Eric na to koukal s neuvěřením jak jí to jde. On sám se to učil dlouhou dobu, měl učitele, ale El nikoho nemá. Nebo že by přece jen měla, pomyslel si Eric. Ale to přece není možné, aby jí učil ostříž, nebo jo? Teď už chápu proč jsme jí tak naštvali, ona se učila, ale jinak než jsem chtěl já, budu se jí muset omluvit.
...............
Corny se na ní koukala s velkým obdivem, velice jí mrzelo, že se na ní tak utrhla. Je to přece má nejlepší kamarádka, měla jsem vědět co se jí honí hlavou! Vždycky jsem to věděla, tak proč ne teď? Co se to se mnou děje? Byla jsem opravdu tak unešená, že budu umět s mečem kouzlit, střílet z luku a jiné věci, že jsem úplně zapomněla na svojí nejlepší kamarádku? Ne to není možné! Jak jsem něco takového mohla dopustit, vždy jsme si dokonale rozumněly a věřily. Jak mi teď bude moci dále věřit? Budu se jí muset omluvit. Za své jednání se přecejen nemůžu jen tak omluvit, ale to snad pochopí, uvažovala Corny a přitom ji obdivovala jak jí to jde. A pořád dokola si vyčítala jak se na ní utrhla při snídani.
................
El už se opět cítila hrozně unavená, když byla dokonale uvolněná a tahy mečem dělala pomalu, jako by se jí síly pomalu vracely do těla, ale jak zase zrychlovala, opět ji opouštěly. V tom Alex řekl: "Dost. To už by pro dnešek mohlo stačit."
El byla jako v transu, chvilku jí trvalo než se probrala. Když se rozhlídla, zjistila, že jí Eric s Corny pozorují. Chvilku si je prohlížela, pak zasunula katanu do pochvy a vrátila jí zpět na své místo. Ani nevěděla co má dělat, z jedné strany jí bylo líto co jim řekla, ale z druhé strany to tak cítila. Za ní to vyřešila Corny.
"Ehm El víš.. já.. ani nevím jak to říct..."
"Skus to říct, tak jak to je a jak to cítíš."
"Tak já se pokusím, víš el moc mě mrzí co jsem ti v kuchyni řekla. Ne nepřerušuj mě, já ti to musím všechno říct. Vím asi jsem se nechal moc unést vyhlídkou na to, že budu umět bojová umění s mečem a tak. Strašně moc mi to teď mrzí, ty jsi pro mě vždycky byla hlavní a teď jsem to takhle podělala. Myslela jsem si, že je si se na to vybodla a chtěla jsem to vzít za tebe. Moc mi to mrzí, teď vím, že to tak není a hlavně mě mrzí, že jsem si to kdy myslela. Moc se ti omlouvám."
El se na ní koukala a přemýšlela co na to říct, když v tom se jí v hlavě ozval Alex: "Ona to opravdu myslí vážně, cítím to."
"Já to taky cítím, jak je to možný?"
"Jedna z mích schopností."
"To jako fakt? Proč jsi mi o tom neřekl?"
"Nepovažoval jsem to za důležité. Víš proč jsem se rozhodl pro ten rituál?"
"Ne proč?"
"Cítil jsem z tebe, že se mnou jednáš jak s člověkem, ne se zvířetem, byla jsem ke mně vždy upřímná a nelhala jsi mi. Hlavní je, že jsi se rozhodla, že nikdy svůj úkol nevzdáš. Proto věřím že to zvládneš a nemusíš se bát svých vizí. Než se začneš ptát, ano i já mam tuto schopnost."
"Tak to je zajímavý a moc děkuji za důvěru."
Dál se už spolu nebavili.
"Corny nemáš se za co omlouvat, já chápu proč jste si to mysleli, ale prostě jsem to s nikým potřebovala probrat a rodiče jsou fuč. Tebe jsem s tím nechtěla zatěžovat, když jsem viděla jak jsi nadšená."
"Ty mě nikdy nezatěžuješ, jsi přece má nejlepší kamarádka a i sestra."
"No ale..."
"Příště mi to řekni, nechci aby se tohle nikdy ještě opakovalo."
"Tak jo dobře."
Chvilku se ne sebe jen tak koukaly a Alex El pověděl: "Tohle přátelství hodně vydrží, věř mi."
"Věřím a i když tě znám krátkou dobu, mam tě hodně moc ráda."
"I já tebe"
"Víš El i já bych se ti chtěl omluvit. Když jsem tě před chvilkou viděl co děláš s tou katanou bylo to až neuvěřitelný. Já osobně jsem se něco takového učil hodně dlouho a před tím jsem musel hodně cvičit. Jak jsi to dokázala?"
"Já ani sama nevím, jediný co vím, že za to všechno nemůžu jen já, ale i tedy Alex moc mi pomáhá a to on mi řekla jak na to. To on mě včera učil, jak se má držet mač, správný postoj a další věci co se týče lukostřelby a jiné."
"Cože?"
"Jo je to tak měl hodně krutý život a hodně toho umí."
"Aha a co přesně?"
"Jestli jsi si toho nevšiml, tak je kousek od tebe, tak se ho slušně zeptej a on ti to možná poví" a Alexe, který s začal v duchu smát.
"Ehm no možná později."
"Tak dobře, myslím, že se teď vrhnu na tu lukostřelbu a pak si dam pořádný oběd a co vy?
No jelikož máš dobrého učitele, tak my dva se vrhneme na ten boj s mečem. Pak to samí co ty a to je oběd. Co se týče práce po obědě, bych typoval na nějaké ty začátky bojového umění. Alex ti může radit a můžeš so to zkoušet spolu a Corny."
"To beru, tak já jdu na tu lukostřelbu."
"Jistě, tak zatím," rozloučila se El a mířila na jinou část jejich rozlehlé zahrady kde měli terče a jiné potřebné věci.
"Tak co mám dělat?," zeptala se El po tom, co si vybrala vhodný luk a stoupla si na čáru před jeden z terčů.
"Pořádně se podívej na terč, ulož si jeho obraz do paměti a pořádně se soustřeď na to jak se šíp zabodne přesně do středu terče. Když to budeš mít, pořádně se uvolni a opět si udělej naše dýchací cviky, zamiř a vystřel."
Než se rozhodla, že půjdu na oběd vystřílela hodně šípů, ale do středu se ještě netrefila, to chce velký trénink a píli. Ale hlavní je, že se aspoň trefila do terče.
Teď už vesele sedí v kuchyni a zaplňuje si již konečně svůj vyhládlý žaludek.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
