26.-Pravda 1.část
9. 3. 2009
Zabralo jim to celé odpoledne a vše si vyříkaly.
"Stejnak nechápu, proč to tak Erica vzalo," zeptala se Corny El.
"Mě by spíš zajímalo, proč to tak vzalo tebe, znáš mě celý život a takhle o mně pochybuješ, víš, jak mi bylo?" podrážděně se na ni utrhla.
"Promiň, ale prostě mě to dostalo. Nikdy bych tohle od tebe nečekala," opáčila na oplátku.
"Jak nečekala? Co si myslíš, že jsem dělala?" otočila se na Corny a podívala se jí do očí.
"Po pravdě jsme si oba, já a Eric, mysleli, že ses na to vybodla, že ti je všechno jedno," co nejrychleji Corny uhnula očnímu kontaktu a vyrazila dál.
"Aha," řekla El pouze, ale nenásledovala ji, otočila se a mířila ven. Potřebovala si promluvit s Alexem.
Tohle El dokonale odzbrojilo. Po cestě potkala Erica a ani se na něj nepodívala. Takhle naštvaná ještě na Corny nebyla. Co si o sobě myslí? Vždyť se známe celý život a ona si myslí, že bych se na to vybodla? I kdybychom neměli žádnou šanci vyhrát, tak to nevzdám, i kdybych měla být sama. Tohle a další věci se jí honily hlavou.
Došla k jezírku a tam již na ni čekal Alex.
"Ahoj, Alexi."
"Ahoj," oplatil její pozdrav.
"Jak je tohle možný?" nepotřebovala mu to všechno vysvětlovat, věděla, že o všem co se mezi ní a Corny stalo, již věděl.
"Tak se na to podívej z jejich pohledu. Samozřejmě, že oni neví, co se stalo doopravdy. Nebyla jsi na tréninku, jsi celá unavená a taková na povrchu, jako by tě to vůbec nezajímalo. Já vím, že to tak není, ale jak to mají vědět oni? Myslím, že by se něco z toho, co se dělo, měli dozvědět. Vím, že ses to pokoušela Corny nějak vysvětlit, ale ona tomu stále nevěří, to cítíš ne?" odpověděl jí na její otázku.
"To je pravda. Asi bychom si o tom měli všichni promluvit. Mam jim říct o tom rituálu?" zeptala se Alexe.
"Asi by to bylo nejlepší, i když jsem si myslel, že to není nejlepší možnost. Bude to tak lepší, ale bude si muset od nich vyžádat slib mlčenlivosti. Eric určitě ví, jak se dělá," poradil jí.
"Tak jo, jen by mě zajímalo, co na to řeknou. Asi bych měla něco uvařit, nemyslíš?" tázavě se na něj podívala.
"Co ti na to řeknou, poznáš a s tím vařením není špatný nápad, jen si dej hlavně pozor, ať se nezabiješ už tak brzy," řekl jí škádlivě.
"Ha ha ha, jen, aby ses nedivil!" opáčila na oko naštvaně a oba se začali smát. To už k nim šel Eric.
"Čemu se tu směješ? Co tu vůbec děláš! Corny je celá rozrušená a nic mi nechce říct," vyjel na ni podrážděně.
"Aha," to bylo vše, co mu řekla, a rychlostí blesku odběhla.
"Co to?"
"Všechno vám vysvětlí u večeře."
Teď se Eric na Alexe podíval dost vyjeveně.
"Ty mluvíš? Jasně, že jo," odpověděl si sám pro sebe a pokračoval, "co ty o tom víš?" Teď si ho Alex prohlížel svým bystrým okem.
"Já toho narozdíl od tebe vím hodně, pěkně jste El ukřivdili, já to chápu. Chápu, jak to berete vy, ale El to bere ze svého pohledu," řekl mu a odrazil se od větve a letěl pryč.
"Počkej, co se děje?" vykřikl ještě za ním.
"To zjistíš na večeři, ale připrav se na slib mlčenlivosti," to bylo vše, co mu řekl, a už byl pryč.
"Proč slib mlčenlivosti? Tohle je už na mě fakt trošku moc," brblal si pro sebe.
***
Mezitím El doběhla do kuchyně a koukala do spíže a přemýšlela, co by mohla uvařit. Nakonec se rozhodla, že udělá zapečené těstoviny se sójou. Napřed si dala uvařit těstoviny a sójové kousíčky. Než se jí uvařila sója, nastrouhala si kus šunky vcelku, co tu měli. Přinesla si nějaké další ingredience a bazalku pro lepší chuť. Bazalku hned dala do hrnečku se sójou a nechala chvilku společně vařit. Když už se jí to zdálo dost vařené, přidala nastrouhanou šunku, nějaký kečup a sůl. Jakmile měla omáčku hotovou, těstoviny byly již dovařené, tak je slila, přidala trochu oleje a omáčku, zamíchala, dala na pekáč a zapéct do trouby. Ještě si nastrouhala sýr a posypala jím těstoviny. Než se zapekly, připravovala stůl. Hodiny právě odbíjely šestou hodinu a těstoviny vyndávala ven z trouby. Celým domem se linula příjemná vůně těstovin. To přilákalo Corny a Erica.
"Co to je?" ptá se s výrazem debila Corny.
"Tohle?" ukázala El na těstoviny, "to jsou těstoviny a naše večeře."
"Ty jsi vařila?" opět se tázala tak pitomě.
"Ne, blázníš? To udělal Alex," odpověděla jí El ve srandě.
"Cože?" ozvalo se dvojhlasně, ale to už El nemohla vydržet a dala se do smíchu.
"Čemu se směješ?!" podrážděně na El vyjela Corny.
"Vám… kdybyste se viděli… Jo, vařila jsem. A co? Chci si s vámi promluvit."
"Alex něco říkal, a že se mám připravit na slib mlčenlivosti," pověděl Eric zamyšleně.
"Jo, to je fakt, ale teď se napřed najíme, ne? Co vy na to?" zeptala se jich.
"Já jsem pro," odpověděl jí Eric.
Nandali si jídlo na talíře a v tichosti jej spořádali. El celou dobu přemýšlela, jak jim to má říct, měla strach, co jí na to řeknou. Že ji za to odsoudí… Ale zase si říkala, že už ji odsoudili, tak se nemá čeho bát.
"Tak co jsi nám chtěla říct?!" najednou vystartoval Eric.
"Pravdu. Alex říkal, že to, co se teď děje, nechápete. Berete to tak, jak to vidíte, což je logický, ale ne pravda," řekla jim zamyšleně.
"Něco mi o tom řekl," dodal potichu.
"Aha, ale než vám cokoliv řeknu, potřebuji od vás slib mlčenlivosti, že to nikomu neřeknete, rodičům to později řeknu sama," postupně se každému podívala do očí.
"Co to je, ten slib mlčenlivosti? Proč s tím děláš takové tajnosti?" zeptala se Corny El.
"Po pravdě, co je slib mlčenlivosti nevím, jen jsem slíbila Alexovi, že se jím zavážete, než vám povím, co se dělo. Pokud jde o druhou otázku, poznáš to 'proč', až zjistíš, co se stalo," opáčila El na Corniny otázky.
"Tak dost, Corny, nechej El mluvit," řekl Eric.
"Není zatím co, jen se musíte zavázat tím slibem, že nic neprozradíte," řekla.
"Pořád ale nevím, co to je," brblala podrážděně Corny.
"Abys měla klid v duši, tak ti to povím," odsekl Eric a pokračoval dál, "jde o slib, kde se pomocí kouzla zaváže určitá osoba na tajemství, zážitek a jiné věci. Než se bude ptát, jak to kouzlo funguje a jak se dělá, povím vám to. Odříká ta určitá osoba kouzelnou formuli a přitom se kouká té určité osobě, co chce ten slib, do očí. Slib zapříčiní tomu, aby ta daná osoba cokoliv řekla, čemu se zavázala. Ať se bude snažit sebevíc, prostě to nepůjde, nebude moci vydat ani hlásku," odvětil Eric.
"Aha tak teď už Alexe chápu," zamyšleně brblala El.
"Jelikož to, co se stalo, je něco, co se tak často neděje."
"O co tedy jde?" ptá se Eric.
"Já ani nevím, čím začít," pravila El.
"Skus to od začátku," dodal jí sebedůvěru úsměvem.
"Začalo to tím, že jsem si popovídala s Alexem, řekla jsem mu vše, co mě tíží. Nikoho nezajímalo, jak to beru já. Nebo možná jo, ale nikdo se neptal. Prostě jste to brali jako fakt, že jsem vyvolená. Možná ne, ale rozhodně to tak vypadalo. Asi tak jako tohle nedorozumění. Ha! A co já s tím? Nikdo se neptal, jak se cítím, je toho na mě najednou hodně. Potřebovala jsem si hodně moc s někým promluvit, utřídit si myšlenky a pocity.
Chápu Corny, umřeli jí rodiče, vím, že i jí se to dotklo a moc jí chybí. Pak naši jsou kouzelníci, já jsem vyvolená, podotknu fakt super, zrovna já! A mám zažehnat temnotu, která má přijít a zlikvidovat planetu. Má být ze mě Mary Sue. Ale jak? Ze mě? Já nemám žádnou šanci být bojovnice, možná mám odvahu, ale neumím nic převratného, jen mám občas vidiny z budoucnosti.
Ani nevíte, jak se mě to dotklo; a rodiče odjedou pryč. Zrovna, když jsem je nejvíc potřebovala. Chápu je, mají toho hodně na práci, po dlouhé době se vrátili do světa kouzel. Tak proč ne Corny? Moje nejlepší kamarádka od malička, vždy jsme si pomáhaly, jsme jako sestry, teď vlastně jsme doopravdy. Prostě jsem se zhroutila a šla jsem právě k jezeru, kde jste mě našli a seřvali mě."
"Stejnak nechápu, proč to tak Erica vzalo," zeptala se Corny El.
"Mě by spíš zajímalo, proč to tak vzalo tebe, znáš mě celý život a takhle o mně pochybuješ, víš, jak mi bylo?" podrážděně se na ni utrhla.
"Promiň, ale prostě mě to dostalo. Nikdy bych tohle od tebe nečekala," opáčila na oplátku.
"Jak nečekala? Co si myslíš, že jsem dělala?" otočila se na Corny a podívala se jí do očí.
"Po pravdě jsme si oba, já a Eric, mysleli, že ses na to vybodla, že ti je všechno jedno," co nejrychleji Corny uhnula očnímu kontaktu a vyrazila dál.
"Aha," řekla El pouze, ale nenásledovala ji, otočila se a mířila ven. Potřebovala si promluvit s Alexem.
Tohle El dokonale odzbrojilo. Po cestě potkala Erica a ani se na něj nepodívala. Takhle naštvaná ještě na Corny nebyla. Co si o sobě myslí? Vždyť se známe celý život a ona si myslí, že bych se na to vybodla? I kdybychom neměli žádnou šanci vyhrát, tak to nevzdám, i kdybych měla být sama. Tohle a další věci se jí honily hlavou.
Došla k jezírku a tam již na ni čekal Alex.
"Ahoj, Alexi."
"Ahoj," oplatil její pozdrav.
"Jak je tohle možný?" nepotřebovala mu to všechno vysvětlovat, věděla, že o všem co se mezi ní a Corny stalo, již věděl.
"Tak se na to podívej z jejich pohledu. Samozřejmě, že oni neví, co se stalo doopravdy. Nebyla jsi na tréninku, jsi celá unavená a taková na povrchu, jako by tě to vůbec nezajímalo. Já vím, že to tak není, ale jak to mají vědět oni? Myslím, že by se něco z toho, co se dělo, měli dozvědět. Vím, že ses to pokoušela Corny nějak vysvětlit, ale ona tomu stále nevěří, to cítíš ne?" odpověděl jí na její otázku.
"To je pravda. Asi bychom si o tom měli všichni promluvit. Mam jim říct o tom rituálu?" zeptala se Alexe.
"Asi by to bylo nejlepší, i když jsem si myslel, že to není nejlepší možnost. Bude to tak lepší, ale bude si muset od nich vyžádat slib mlčenlivosti. Eric určitě ví, jak se dělá," poradil jí.
"Tak jo, jen by mě zajímalo, co na to řeknou. Asi bych měla něco uvařit, nemyslíš?" tázavě se na něj podívala.
"Co ti na to řeknou, poznáš a s tím vařením není špatný nápad, jen si dej hlavně pozor, ať se nezabiješ už tak brzy," řekl jí škádlivě.
"Ha ha ha, jen, aby ses nedivil!" opáčila na oko naštvaně a oba se začali smát. To už k nim šel Eric.
"Čemu se tu směješ? Co tu vůbec děláš! Corny je celá rozrušená a nic mi nechce říct," vyjel na ni podrážděně.
"Aha," to bylo vše, co mu řekla, a rychlostí blesku odběhla.
"Co to?"
"Všechno vám vysvětlí u večeře."
Teď se Eric na Alexe podíval dost vyjeveně.
"Ty mluvíš? Jasně, že jo," odpověděl si sám pro sebe a pokračoval, "co ty o tom víš?" Teď si ho Alex prohlížel svým bystrým okem.
"Já toho narozdíl od tebe vím hodně, pěkně jste El ukřivdili, já to chápu. Chápu, jak to berete vy, ale El to bere ze svého pohledu," řekl mu a odrazil se od větve a letěl pryč.
"Počkej, co se děje?" vykřikl ještě za ním.
"To zjistíš na večeři, ale připrav se na slib mlčenlivosti," to bylo vše, co mu řekl, a už byl pryč.
"Proč slib mlčenlivosti? Tohle je už na mě fakt trošku moc," brblal si pro sebe.
***
Mezitím El doběhla do kuchyně a koukala do spíže a přemýšlela, co by mohla uvařit. Nakonec se rozhodla, že udělá zapečené těstoviny se sójou. Napřed si dala uvařit těstoviny a sójové kousíčky. Než se jí uvařila sója, nastrouhala si kus šunky vcelku, co tu měli. Přinesla si nějaké další ingredience a bazalku pro lepší chuť. Bazalku hned dala do hrnečku se sójou a nechala chvilku společně vařit. Když už se jí to zdálo dost vařené, přidala nastrouhanou šunku, nějaký kečup a sůl. Jakmile měla omáčku hotovou, těstoviny byly již dovařené, tak je slila, přidala trochu oleje a omáčku, zamíchala, dala na pekáč a zapéct do trouby. Ještě si nastrouhala sýr a posypala jím těstoviny. Než se zapekly, připravovala stůl. Hodiny právě odbíjely šestou hodinu a těstoviny vyndávala ven z trouby. Celým domem se linula příjemná vůně těstovin. To přilákalo Corny a Erica.
"Co to je?" ptá se s výrazem debila Corny.
"Tohle?" ukázala El na těstoviny, "to jsou těstoviny a naše večeře."
"Ty jsi vařila?" opět se tázala tak pitomě.
"Ne, blázníš? To udělal Alex," odpověděla jí El ve srandě.
"Cože?" ozvalo se dvojhlasně, ale to už El nemohla vydržet a dala se do smíchu.
"Čemu se směješ?!" podrážděně na El vyjela Corny.
"Vám… kdybyste se viděli… Jo, vařila jsem. A co? Chci si s vámi promluvit."
"Alex něco říkal, a že se mám připravit na slib mlčenlivosti," pověděl Eric zamyšleně.
"Jo, to je fakt, ale teď se napřed najíme, ne? Co vy na to?" zeptala se jich.
"Já jsem pro," odpověděl jí Eric.
Nandali si jídlo na talíře a v tichosti jej spořádali. El celou dobu přemýšlela, jak jim to má říct, měla strach, co jí na to řeknou. Že ji za to odsoudí… Ale zase si říkala, že už ji odsoudili, tak se nemá čeho bát.
"Tak co jsi nám chtěla říct?!" najednou vystartoval Eric.
"Pravdu. Alex říkal, že to, co se teď děje, nechápete. Berete to tak, jak to vidíte, což je logický, ale ne pravda," řekla jim zamyšleně.
"Něco mi o tom řekl," dodal potichu.
"Aha, ale než vám cokoliv řeknu, potřebuji od vás slib mlčenlivosti, že to nikomu neřeknete, rodičům to později řeknu sama," postupně se každému podívala do očí.
"Co to je, ten slib mlčenlivosti? Proč s tím děláš takové tajnosti?" zeptala se Corny El.
"Po pravdě, co je slib mlčenlivosti nevím, jen jsem slíbila Alexovi, že se jím zavážete, než vám povím, co se dělo. Pokud jde o druhou otázku, poznáš to 'proč', až zjistíš, co se stalo," opáčila El na Corniny otázky.
"Tak dost, Corny, nechej El mluvit," řekl Eric.
"Není zatím co, jen se musíte zavázat tím slibem, že nic neprozradíte," řekla.
"Pořád ale nevím, co to je," brblala podrážděně Corny.
"Abys měla klid v duši, tak ti to povím," odsekl Eric a pokračoval dál, "jde o slib, kde se pomocí kouzla zaváže určitá osoba na tajemství, zážitek a jiné věci. Než se bude ptát, jak to kouzlo funguje a jak se dělá, povím vám to. Odříká ta určitá osoba kouzelnou formuli a přitom se kouká té určité osobě, co chce ten slib, do očí. Slib zapříčiní tomu, aby ta daná osoba cokoliv řekla, čemu se zavázala. Ať se bude snažit sebevíc, prostě to nepůjde, nebude moci vydat ani hlásku," odvětil Eric.
"Aha tak teď už Alexe chápu," zamyšleně brblala El.
"Jelikož to, co se stalo, je něco, co se tak často neděje."
"O co tedy jde?" ptá se Eric.
"Já ani nevím, čím začít," pravila El.
"Skus to od začátku," dodal jí sebedůvěru úsměvem.
"Začalo to tím, že jsem si popovídala s Alexem, řekla jsem mu vše, co mě tíží. Nikoho nezajímalo, jak to beru já. Nebo možná jo, ale nikdo se neptal. Prostě jste to brali jako fakt, že jsem vyvolená. Možná ne, ale rozhodně to tak vypadalo. Asi tak jako tohle nedorozumění. Ha! A co já s tím? Nikdo se neptal, jak se cítím, je toho na mě najednou hodně. Potřebovala jsem si hodně moc s někým promluvit, utřídit si myšlenky a pocity.
Chápu Corny, umřeli jí rodiče, vím, že i jí se to dotklo a moc jí chybí. Pak naši jsou kouzelníci, já jsem vyvolená, podotknu fakt super, zrovna já! A mám zažehnat temnotu, která má přijít a zlikvidovat planetu. Má být ze mě Mary Sue. Ale jak? Ze mě? Já nemám žádnou šanci být bojovnice, možná mám odvahu, ale neumím nic převratného, jen mám občas vidiny z budoucnosti.
Ani nevíte, jak se mě to dotklo; a rodiče odjedou pryč. Zrovna, když jsem je nejvíc potřebovala. Chápu je, mají toho hodně na práci, po dlouhé době se vrátili do světa kouzel. Tak proč ne Corny? Moje nejlepší kamarádka od malička, vždy jsme si pomáhaly, jsme jako sestry, teď vlastně jsme doopravdy. Prostě jsem se zhroutila a šla jsem právě k jezeru, kde jste mě našli a seřvali mě."
Komentáře
Přehled komentářů
Tvůj blog jsem právě objevila, jdu si něco přečíst:) máš tady toho hodně!
lordqaa.blog.cz
(Lordqaa, 2. 9. 2009 20:30)