3.kapitola
Ráno ji mamka vzbudila poměrně brzy, tak se najedla a rozhodla se, že si půjde ještě číst, aby se trochu uvolnila.
"Mami já si půjdu ještě na chvilku do altánku číst, jsem strašně nervózní."
" Tak běž, já ti pak kdyžtak zavolám, abych ti řekla pravdu nejsem zrovna nejklidnější." A usmála se.
" Jo tak na mě pak houkni, jo a kde je táta?"
" Ten je taky strašně nervózní, tak se dívá na sport, znáš
to."
" Jo tak já jdu." řekla ještě El než odešla.
Šla si sednout do altánku, zrovna se poměrně dost začetla, že si ani
nevšimla, že ji pozoruje jeden pár jasně zelených očí. Po chvilce k ní
přišel hodně mladý, chlap, ještě chvíli ji pozoroval a pak si nahlas
odkašlal. Ona se tak strašně lekla, že úplně nadskočila i upadla jí
kniha.
" Ježiškote, který blb."
" Já, jsem profesor na Skóliru a učím, tam lektvary" řekl klidně a trochu mu zajiskřilo v očích, ta holka se mu líbila.
"Ježiši, promiňte, já nevěděla, je mi to strašně líto, já nechtěla,
začetla jsem se a nevšimla jsem si vás." řekla, ale bylo poznat, že je
strašně nervózní a rozrušená.
"Ne, to je moje chyba, už nějakou dobu tě tu pozoruji. Můžu ti tykat, až
budeme ve škole ti budu normálně vykat, ale pak až tam budem v
soukromí, se domluvíme jo.." A usmál se na ni. Byl velice milý a El se
pomalu začala uvolňovat.
" Jo můžete a ještě jednou promiňte, já nechtěla."
" Vždyť ti říkám, že mi to nevadí a navíc je to moje chyba."
" Jak myslíte" podívala se na něj zkoumavým pohledem.
" Jo a jak se vůbec jmenujete?" mu pověděla s otázkou v očích.
" No vidíš, to já jsem ale blb." a mrknul na ni a ona se trošku ušklíbla, ale nedala to na sobě moc znát.
" Já se jmenuji Willam McDonald." Podívala se na něj opět zkoumavým pohledem a řekla mu troufale.
" A jak vám mám věřit, že jste kouzelník a myslím si, že by jsme měli jít dovnitř, mamka s taťkou jsou už nedočkaví."
Tak jdeme no, ale musíš mě vést, já to tu neznám."Tak ho vedla
do obývacího pokoje, kde byla maminka s tatínkem naposledy. Zrovna se
dívali na televizi, tak si El odkašlala a oni se na ni podívali.
"
Mami, tati, tady vám představuji profesora Williama McDonalda, bude mě
učit lektvary." William se na ně usmál a podíval se s pobavením na El.
"Tak to jsi mě hezky představila, viď." a ještě víc se usmál na její
rodiče.
" Jsem to, ale hostitelka, posaďte se a nedáte si něco k pití, kávu, čaj nebo něco ostřejšího.
" Ne, dám si jenom čaj a budeme muset vyrazit na nákupy" a mrknul
na El.
Mamka
Devonová odběhla do kuchyně a připravila čaj. John se podezíravě koukal
na profesora McDonalda. El už to ticho nemohla vydržet a tak se zeptala.
"Mohl
by jste mi ukázat nějaké to kouzlo, už se strašně těším až se něco
konečně naučím" a koukla na něj hrozně dychtivým pohledem, celých těch
14 dní se strašně těšila na kouzla, celý život si je přála ovládat a už
to prostě nemohla vydržet.
" El neobtěžuj tady pana profesora, dočkáš se ve škole" podíval se na ni otec strašně přísným a káravým pohledem.
"
Ale no tak pane Devone, El je jenom strašně nedočkavá, podle toho, co
jsme si o ní zjistili, je hodně nadaná na magii a bude hodně mocná"
zkoumavě si prohlížel oba dva. Po chvíli přiběhla paní Devonová se
čtyřmi šálky čaje.
Nějakou dobu si povídali o škole, jaký to tam bude a tak, spíš
se ptala El, její rodiče se moc nevyptávali, jako by věděli co jí bude
čekat. Po tom, co dopili čaj ještě mamka řekla, ať se jde převléknout do
svého pokoje. Hned jak odešla, spustila její matka na profesora.
" Prosím vás neříkejte jí, kdo doopravdy jsme, musíme jí to říct sami."
" Nebojte se, já jsem to na ní hned poznal, že o ničem neví, bylo to na ní vidět."
Chvíli se na ně koukal a znovu spustil.
"
Ale budete jí to muset říct co nejdřív, možná už dneska, ještě by jí to
mohl někdo říct na Pohyblivej.. A když ne tam, tak určitě to zjistí
někdo ve škole, bude si muset dávat velký pozor. Nejlepší by bylo, kdybyste se vrátili zpět do Anglie. Je vám totiž strašně podobná, když jste
studovali na Skóliru, viděl jsem několik fotek."
" Williame hlavně jí neříkej, že jsme známí tvé rodiny, všechno jí to musíme říct sami."
"
Jo jasně, ale budete jí to muset opravdu říci co nejdříve, tím se nám
komplikují plány a mohli byste mi dát váš kód od trezoru a kdyby se
mi na něco ptala, tak se na něco vymluvím. Večer vám ji přivedu a když
budete chtít, tak vám s tím pomohu jí to vysvětlit."
"Jsi
moc hodný a slibujeme ti, že jí to řekneme co nejdřív a budeš hodný,
když tu večer zůstaneš s námi, myslím, že to tak lépe pochopí. Všimla
jsem si, že si docela rozumíte."
" Jo máte fajn dceru,
tak jako jste vy. Já na El počkám venku, měla by být každou chvíli
hotová."Stál tam už jenom chvilku, El sice nevěděla co si vzít na sebe,
ale moc si s tím hlavu nelámala.
Komentáře
Přehled komentářů
Zas je to paradní kapitolka....Jen sem ti chtela rict ze v tomhle stylu psani kruzívem se mi to cte silene spatne a abych ti pravdu rekla nekdy se mi to i rozmazava mela sem taky e-stranku takze vim ze nic moc s tím nejde delat ehm ....nechci ti nic vnucovat ale nejvohdnejsi je blog urcite sama vis ze je to krapet víc prehledne sama jeden mas vytvoreny :0)
www.tabby.blog.cz
(tabby, 23. 10. 2007 18:05)