4.kapitola
Pomalu sešla ze schodů, ještě než šla ven za profesorem, šla se rozloučit s rodiči. Šla s rodiči ke dveřím, kde jí profesor pobídl:
" Tak jdeme!?"
" Jasně", podívala se na něj nedočkavým pohledem a pomalu vyšli po cestičce k brance.
" A jak se tam dostaneme?" zeptala se zvědavě.
" No nejlepší bude, když nás přenesu rovnou tam." Pověděl jí. Ona se na něj podívala docela dost vykuleně.
" Jak jako přenesete?" zeptala se ho hystericky a nedůvěřivě.
" No slouží to k rychlému cestování. K tomu, aby se člověk, teda spíš čaroděj nebo čarodějka, někam rychle dostali, tak se rozloží pomocí kouzla na atomy, pomyslí na nějaké místo. Podmínkou je, že se musíš opravdu hodně soustředit. Mohlo by se taky stát, že se ty atomy nevrátí přesně tam kde by měli být. Přesněji řečeno budeš mít třeba na jedné ruce šest prstů a na té druhé jenom čtyři."
Podíval se na ni a zjistil, že je celá bledá a vystrašená, tak rychle dodal.
" Neboj se, už se přenáším nějaký ten rok a až budeš u nás v posledním
ročníku, taky tě to tam budeme učit." Usmál se na ni, aby ji povzbudil.
" No tak dobrá jdeme", řekla už téměř klidně, ale bylo na ní znát, že ji neuklidnil úplně.
Chvilku si jí prohlížel, pak se usmál a pověděl jí:
" Jo, jo jdeme a co ti koupíme jako prvního?"
El se zastavila a vykuleně řekla:
" No jo, já zapomněla na peníze", zhrozila se.
" El uklidni se a neboj, než jsi se převlékla, mluvil jsem o tom s tvými rodiči. Dali mi nějakou hotovost, ale ještě musím skočit do banky a vyměnit je za naše, teda za kouzelnický", dodal rychle, když se na něj nechápavě koukala.
" Tak napřed půjdeme do té banky ne?" navrhla El.
" No já myslel, že bych ti půjčil nějaké mé peníze a ty by jsi si šla koupit hůlku. No a já bych zašel do banky, abychom to měli dříve z krku a mohli se tu porozhlédnout po ostatních krámcích, co ty na to?" mrkl na ni a usmál se.
" No já nevím," podívala se mu do očí. Docela se jí zamlouvalo si to tady pořádně prozkoumat a tak rychle dodala, že s tím souhlasí.
" Tak fajn, jsme domluvený. Teď se mě pevně chytni za ruku a pozor na poprvé je to docela nepříjemné, tak pozor."
Usmál se zase na ni, ten úsměv jí dodal odvahu, tak se ho chytla sice trochu křečovitě, ale přece.
Než sebe a El přenesl, tak se napřed porozhlédl, jestli někoho nevidí a pak se přenesl před krámek, kde prodávali tolik očekávané hůlky.
El byla celá bledá. Byl to zvláštní pocit, chvilku jí byla strašná zima a pak zase strašný horko. Tak se ještě nikdy necítila. Chvilku jí trvalo, než se z toho vzpamatovala. Hned si to tady začala prohlížet.
" Téda, to je něco, " koukala ohromeně El.
Koukala a obdivovala výlohu, byla docela překvapená, jak dokonale vypadala. Strašně ji nadchlo jak se v té výloze ty všelijaké hůlky pohybovaly, bylo to prostě dokonalé.
Nebyla přeplácená, všechny barvy dokonale ladily. Ještě chvilku se kochala pohledem na výlohu, rozloučila se s profesorem a váhavě vešla.
Tak teda vešla do toho překrásného obchodu s hůlkami, všude byly skříně prosklené s regály a v nich byly úhledně poskládané krabičky, pravděpodobně s hůlkami.
S čím také jiným, když to byl obchůdek s hůlkami. :-)
Dlouho se ale nemohla rozhlížet, protože ji šla obsloužit prodavačka.
Byla to postarší paní, celkem pěkně oblečená. Měla na sobě zvláštní oblečení, domyslela si, že to je asi nějaké kouzelnické oblečení. Byla docela hubená, měla krásné dlouhé zrzavé vlasy a hodně zvláštní barvu očí. Takovou mezi hnědou, zelenou a zrzavou. Byla to opravdu moc zvláštní žena.
" Dobrý den" pozdravila slušně El.
" Dobrý, dobrý, copak to bude?" a koukala na ni, zvědavě si jí prohlížela, zdála se jí, tak nějak povědomá.
" To je hodně blbá otázka, viď" a prohlížela si jí dál.
El byla celá nervózní, jak si ji prohlížela a ani jí neodpověděla. Prodavačka teda začala mluvit dál.
" Asi nastupuješ do školy co? A potřebuješ hůlku?"
" A-a-ano" vykoktala ze sebe El.
" Tak počkej já nějakou přinesu." Ještě chvilku si jí prohlížela a pak jí šla pro hůlku.
Šla
se podívat do jedné ze svých skříní, dokázala hned na první pohled, jaká
hůlka se ke komu hodí, ale u té neznámé dívenky opravdu nevěděla. Bude
muset nějaké vybrat a nechat jí ji vyzkoušet a podle toho vybere tu
pravou. Ještě než se úplně zahloubila nad tím, jaká hůlka je pro ni asi
ta nejlepší, pověděla jí.
" Posaď se na to křeslo, co je u tebe, budu mi chvilku trvat než ti nějaké přinesu" a plně se začala soustředit na výběr hůlek.
El
se tedy posadila a důkladně si prohlížela obchůdek. Moc se jí
zamlouval, byl takový útulný, vesely a strašně se jí tam líbilo.
Nábytek tu měla hodně starý, ale v dokonalém stavu. Obchůdek nebyl
nějak moc velký, ale přesto prostorný.
Po nějaké době,
co si prohlížela onen krásný obchůdek s hůlkami, do něj vešly dvě
postarší paní. Byly asi přibližně stejně staré, jako ona prodavačka.
Povídali
si spolu a něco horlivě probíraly, ale jakmile spatřily El, tak zmlkly,
obě dvě ve stejnou chvíli. Chvilku si jí prohlížely, zdála se jim
docela povědomá.
El z toho byla celá nesvá, jak se na ni tady lidi koukají a prohlížejí. Strašně ji to znervózňovalo.
Ještě
chvilku si ji prohlížely až ta, která byla menší, měla brýle poměrně
velké, vlasy stažené v drdolu a zase to zvláštní oblečení. Pověděla jí.
" Jakpak se jmenuješ?"
" No já se jmenuji Elizabeth Devonová, ale všichni mi říkají El." Ukončila svoje představování a čekala, až se představí ty dvě.