5.kapitola
21. 10. 2007
„ Já se jmenuji madam Hillardy a moje přítelkyně se jmenuje madam Horaldová.“ a ukázala na svou kamarádku, která se na ni usmála.
„ Moc mě těší.“ pověděla nesměle a podala jim slušně ruku a oni ji přijaly.
„ I nás děvče“ řekli svorně obě nastejno a usmály se na ni.
Ještě chvilku se na ni dívaly a šly dozadu ke skříni, kam před chvilkou zmizela prodavačka, která El hledala vhodnou hůlku na kouzlení. Prohlížela si to tu asi tak půl hodiny, už se začínala pořádně nudit. Když vtom přišla konečně prodavačka s patnácti hůlkami.
„ Tak ty jsem ti vybrala, nejvíc se podle mě k tobě hodí. Teď ti vysvětlím, jak je vyzkoušet. Každý kouzelník může používat jakoukoliv hůlku, ale jen ta, co je kouzelníkovi podobná, jak jádrem, tak povahou mezi dřevem a jádrem podle hůlky se pozná povaha kouzelníka a jakou bude mít moc.“
Usmála se na ni, nadechla se a pokračovala dál.
„ Tebe jsem si všimla velkého magického potencionálu, který je propojen s konáním dobra. Čím budeš strašní a pomáhat ostatním, tím tvá moc bude větší. Už jsem se to ve svém zaměstnání, dokonale naučila odhadnout. Jsem v tomto obchodě už dlouho. Naučila jsem se poznávat lidi jedním pohledem i delším zkoumáním. Jestli budeš vykonávat dobro a nebo zlo. Ty jsi ztělesněné světlo.“ A usmála se na ní.
„ Proč si to o mě myslíte?“ Vypálila na ní El.
„ Já jsem úplně normální jako ostatní.“
„ Nejsi, ty využíváš svůj dar k dobru, pomáháš lidem. Ty si nepamatuješ, jak jsi zachránila to malé dítě a toho psa?“ pověděla jí.
„J-j-j-já, jak o tom víte?“ vykoktla ze sebe.
„ No, víš a já o tobě vím hodně.“ A podívala se na ni takovým zvláštním pohledem a El poznala, že na toto téma se už nehodlá bavit.
Tak tedy popadla první hůlku a zeptala se, co s ní má dělat.
„Nic, jen si ji vezmi do ruky a hned poznáš, jestli ti padne.“ A dál to nerozváděla.
El se tedy nadechla a vzala si další. Nic se zase nedělo, tak jí vrátila zpátky do
krabičky a vzala si tu, co ležela hned vedle.
Tato hůlka byla našedivělá s mírným nádechem do černa, byla dokonale propracovaná. Ta před ní byla o něco tmavší . Když si vzala další, cítila bezpečně a takový zvláštní pocit, ale nebylo to tak moc silné. Jak si představovala. Vzala si do ruky další, tato hůlka byla o něco tmavší než ta první. Když ji uchopila v ruce cítila se naprosto zoufale a ztraceně, stejně tak, když jí zemřela její milovaná kočka Sam. Rychle ji vrátila do své krabičky, v tom samém sledu událostí to pokračovalo, až jí zbyla úplně poslední z hromádky.
Než si ji stihla vzít, tak jí prodavačka řekla.
„ Tato nejstarší hůlka na světě, vyzkoušej ji a když ti padne, tak ti k ní něco povím.“
„ A proč mi to neřeknete hned?“ na ní hned vypálila a až pak si uvědomila, že je to nevychovanost.
„ Protože to, co ti chci povědět, se u nás předává z generace na generaci, je to legenda, která se týká této hůlky, majitele, temnoty a světla. Tato legenda byla již zapomenuta a zná ji velmi málo lidí. K této legendě se váže i jedna věštba, kterou vyřkla velmi mocná čarodějka. Tak a teď si ji vyzkoušej.“
El se ještě chvilku na ni dívala a pak si ji konečně vzala do ruky, byla zvláštní.
Byla černá jak uhel a i přes tu barvu nevypadala, že je zlá jako ta, co si zkoušela před chvilkou, byly sice obě dvě temně černé. Ta co si zkoušela předtím, byla cítit temnotou a ten, co by ji vlastnil, by byl stoprocentně zlý a propadlý temnotě. Zato tato, stačilo se jen na ni podívat a cítila se šťastně a bezpečně. Konečně si ji vzala do ruky.
Prodavačka ani nedýchala, jak byla nedočkavá, co se stane a jestli se konečně vyplní prastará věštba.
El cítila z té hůlky velkou moc, ale i moc pomáhat ostatním, jak lidem, tak i zvířatům, jak jen to jde. Cítila se strašně uvolněně a na chvilku ji zahalilo bílé světlo. Jak rychle se světlo objevilo, tak rychle i zmizelo.
Prodavačka se usmála a řekla:
„ Já věděla, že je v tobě velký magický potenciál. Největší, který jsem ve svém životě zažila. Ještě k tomu je z tebe cítit dobro, myslím, že se k nám vrací doby radosti a lásky. Myslím si, že se v našem světě hodně proslavíš a budeš hodně známá a mocná, stejně jako tvoje rodiče.
El ne ní vyjeveně koukala a než se jí stačila zeptat, co s tímto světem mají společného její rodiče, spustila prodavačka znovu.
„ Moc mě těší.“ pověděla nesměle a podala jim slušně ruku a oni ji přijaly.
„ I nás děvče“ řekli svorně obě nastejno a usmály se na ni.
Ještě chvilku se na ni dívaly a šly dozadu ke skříni, kam před chvilkou zmizela prodavačka, která El hledala vhodnou hůlku na kouzlení. Prohlížela si to tu asi tak půl hodiny, už se začínala pořádně nudit. Když vtom přišla konečně prodavačka s patnácti hůlkami.
„ Tak ty jsem ti vybrala, nejvíc se podle mě k tobě hodí. Teď ti vysvětlím, jak je vyzkoušet. Každý kouzelník může používat jakoukoliv hůlku, ale jen ta, co je kouzelníkovi podobná, jak jádrem, tak povahou mezi dřevem a jádrem podle hůlky se pozná povaha kouzelníka a jakou bude mít moc.“
Usmála se na ni, nadechla se a pokračovala dál.
„ Tebe jsem si všimla velkého magického potencionálu, který je propojen s konáním dobra. Čím budeš strašní a pomáhat ostatním, tím tvá moc bude větší. Už jsem se to ve svém zaměstnání, dokonale naučila odhadnout. Jsem v tomto obchodě už dlouho. Naučila jsem se poznávat lidi jedním pohledem i delším zkoumáním. Jestli budeš vykonávat dobro a nebo zlo. Ty jsi ztělesněné světlo.“ A usmála se na ní.
„ Proč si to o mě myslíte?“ Vypálila na ní El.
„ Já jsem úplně normální jako ostatní.“
„ Nejsi, ty využíváš svůj dar k dobru, pomáháš lidem. Ty si nepamatuješ, jak jsi zachránila to malé dítě a toho psa?“ pověděla jí.
„J-j-j-já, jak o tom víte?“ vykoktla ze sebe.
„ No, víš a já o tobě vím hodně.“ A podívala se na ni takovým zvláštním pohledem a El poznala, že na toto téma se už nehodlá bavit.
Tak tedy popadla první hůlku a zeptala se, co s ní má dělat.
„Nic, jen si ji vezmi do ruky a hned poznáš, jestli ti padne.“ A dál to nerozváděla.
El se tedy nadechla a vzala si další. Nic se zase nedělo, tak jí vrátila zpátky do
krabičky a vzala si tu, co ležela hned vedle.
Tato hůlka byla našedivělá s mírným nádechem do černa, byla dokonale propracovaná. Ta před ní byla o něco tmavší . Když si vzala další, cítila bezpečně a takový zvláštní pocit, ale nebylo to tak moc silné. Jak si představovala. Vzala si do ruky další, tato hůlka byla o něco tmavší než ta první. Když ji uchopila v ruce cítila se naprosto zoufale a ztraceně, stejně tak, když jí zemřela její milovaná kočka Sam. Rychle ji vrátila do své krabičky, v tom samém sledu událostí to pokračovalo, až jí zbyla úplně poslední z hromádky.
Než si ji stihla vzít, tak jí prodavačka řekla.
„ Tato nejstarší hůlka na světě, vyzkoušej ji a když ti padne, tak ti k ní něco povím.“
„ A proč mi to neřeknete hned?“ na ní hned vypálila a až pak si uvědomila, že je to nevychovanost.
„ Protože to, co ti chci povědět, se u nás předává z generace na generaci, je to legenda, která se týká této hůlky, majitele, temnoty a světla. Tato legenda byla již zapomenuta a zná ji velmi málo lidí. K této legendě se váže i jedna věštba, kterou vyřkla velmi mocná čarodějka. Tak a teď si ji vyzkoušej.“
El se ještě chvilku na ni dívala a pak si ji konečně vzala do ruky, byla zvláštní.
Byla černá jak uhel a i přes tu barvu nevypadala, že je zlá jako ta, co si zkoušela před chvilkou, byly sice obě dvě temně černé. Ta co si zkoušela předtím, byla cítit temnotou a ten, co by ji vlastnil, by byl stoprocentně zlý a propadlý temnotě. Zato tato, stačilo se jen na ni podívat a cítila se šťastně a bezpečně. Konečně si ji vzala do ruky.
Prodavačka ani nedýchala, jak byla nedočkavá, co se stane a jestli se konečně vyplní prastará věštba.
El cítila z té hůlky velkou moc, ale i moc pomáhat ostatním, jak lidem, tak i zvířatům, jak jen to jde. Cítila se strašně uvolněně a na chvilku ji zahalilo bílé světlo. Jak rychle se světlo objevilo, tak rychle i zmizelo.
Prodavačka se usmála a řekla:
„ Já věděla, že je v tobě velký magický potenciál. Největší, který jsem ve svém životě zažila. Ještě k tomu je z tebe cítit dobro, myslím, že se k nám vrací doby radosti a lásky. Myslím si, že se v našem světě hodně proslavíš a budeš hodně známá a mocná, stejně jako tvoje rodiče.
El ne ní vyjeveně koukala a než se jí stačila zeptat, co s tímto světem mají společného její rodiče, spustila prodavačka znovu.
ujde to
(šprt, 21. 10. 2007 20:53)